Kawai K4

Kawai K4 (1989)

Úspěch workstationu Korg M1 uvedeného na trh roku 1987 nemohl nechat konkurenci v klidu a tak se vbrzku začaly objevovat nástroje pracující na podobném principu i pod jinými značkami. Japonský výrobce Kawai přišel již o rok později s modelem K1, který kromě presetových vln tvořených aditivní syntézou nabídl i vzorky akustických nástrojů. K1, ač byl úspěšný, neměl filtry, což výrobce napravil roku 1989 představením typu K4. Ten sice pozbyl možnosti míchání čtyř vln joystickem, ale přidal filtr s rezonancí a efektovou jednotku (ta se objevila i u druhého vydání K1) a chlubil se 16bitovým rozlišením vzorků při vzorkovací frekvenci 32 kHz. Kromě zde popsané klávesové verze se vyráběl i modul K4m, který neměl efektovou jednotku, ale zato nabízel osm individuálních výstupů.

Nástroj po hardwarové stránce byl na pohled velmi strohý, avšak vcelku solidně postavený: Černá plastová skříň z bytelného plastu, pětioktávová klaviatura s aftertouchem byla polovyvážená (se závažíčky v klávesách), modulační kolečka s trochu neobvyklým poměrem průměru a šířky, dvouřádkový podsvícený displej a pár tlačítek na panelu. Nejvíce asi upoutají obří hmatníky tahových potenciometrů Volume a Value. Vzadu je umístěný terminál pro dvojici linkových výstupů, sluchátkový výstup, vstup pro pedál Hold, napájení 12V a vypínač. Na druhém terminálu najdete MIDI trojici a slot pro paměťovou kartu. Veškerý hardware včetně tlačítek funguje i v roce 2025 bez problémů s výjimkou tlakové citlivosti klaviatury, ale možná se mi jen nezdařilo ji aktivovat.

Jak lze dohledat na internetu, sound engine syntezátoru Kawai K4 dosahuje polyfonie až 16 hlasů (při použití jednoho oscilátoru na hlas) a zvládá osminásobnou multitimbralitu. Každý jednotlivý zvuk (zvaný Single) se skládá z jednoho až čtyř oscilátorů, které lze navzájem rozladit, každý „element“ má k dispozici  Low Pass filtr -12dB s rezonancí, LFO se čtyřmi tvary vln, dvě obálky (DCA a DCF), je možnost AM mezi elementy 1a2 nebo 3a4. Nástroj umí tzv. Autobend, tedy klouzavý náběh ladění, také lze využít dva typy rezimu Solo (mono).

V režimu Multi lze navrstvit nebo na klaviatuře rozdělit až osm Single zvuků a také je možný tzv. Velocity switch, tedy požití různých zvuků v závislosti na dynamice hry. Jednotlivé zvuky i performance (Multi) mohou být obohaceny jedním z 32 efektových algoritmů, které zahrnují obvyklé reverby, delaye a modulační efekty.

Od nástroje starého přes třicet let nelze očekávat zázraky v oblasti reálných zvuků, ačkoliv někdy překvapí. Naopak solidně zvládá množství syntetických zvuků díky filtru s rezonancí a své struktuře. Jdou mu různé vcelku zajímavé textury, leady a podobně. Kruhová modulace umožňuje tvorbu neobvyklých kovově znějících zvuků, filtr při vyšším poměru rezonance slušně zkresluje. Celkový zvuk je ovlivněn nízkou samplovací frekvencí vzorků a výkonem dobových čipů, tedy digitálně špinavý a nepostrádající jistou osobitost. Někde jsem četl, že K4 posloužil i jako základ pro „živé“ zvuky v K5000W, ale ten mi zněl mnohem více uhlazeně.

Při opravdu dumpingových cenách, za které se dneska prodává, je K4 nesporně zajímavý nástroj. U mě se ale zdržel jen něco přes rok, kdy jsem jej téměř nepoužíval, protože totéž a více lze tvořit na mnoha dalších nástrojích.