Czechkeys

Syntezátor ANTARES II (1979) Druhý ze série Antaresů byl postaven kolektivem VÚRT roku 1979. Antares II má dřevěnou skříň s rozměry 81 X 62 X 14 a váží 27 kg. Veškeré obvody kromě klaviatury, koleček a tlačítka Glide jsou umístěny v kovové skříni zavěšené na pantech, kterou lze vyklopit a získat tak snazší přístup k ovládacím prvkům. V rozloženém stavu má nástroj rozměry 81 X 62 X 47 cm. Klaviatura má opět tři oktávy (c-c), pomocí přepínače Investor lze obrátit závislost mezi stisknutou klávesou a velikostí generovaného napětí. Nejnižším klávesám odpovídají nejvyšší tóny a naopak. Antares II má dva VCO s plynule nastavitelným tvarem signálu mezi pilou a obdélníkem s PWM. Stabilitu ladění zabezpečuje teplotní kompenzace exponenciálních převodníků pomocí dvojitých tranzistorů a drátových odporů s vhodným teplotním koeficientem. VCF je LPF čtvrtého řádu typu Moog, který lze modulovat také signálem z VCO1. Prom modulaci slouží LFO, S&H a dva ADSR. Oba modely nástroje Antares byly vyvin

Syntetizér ANTARES (1978) V roce 1978 postavili Miroslav Kasper, Michal Eben a Jaromír Vítek v československém Výzkumném ústavu rozhlasu a televize (VÚRT) monofonní syntetizér Antares. Má tříoktávovou klaviaturu (c-c) a veškeré ovládací prvky jsou vlevo od ní. Zvukové obvody tvoří jeden VCO, jeden VCF a jeden VCA. VCO vytváří signály pila, trojúhelník, sinusovka a puls, které lze míchat pomocí čtyř posuvných potenciometrů. VCF je BPF s dvojitým RC článkem T ve zpětné vazbě, který se přelaďuje tranzistorem FET zapojeným namísto jednoho z odporů. VCF má vlastní generátor obálky AD s nastavitelnou délkou fáze Decay. Generátor obálky pro VCA pracuje v režimu AR s nastavitelnými fázemi Attack i Release, nebo v režimu AR, kdy lze nastavit pouze délku fáze Decay. LFO generuje modulační signál se sinusovým průběhem. Dřevěná skříň mí rozměry 88 X 24 X 11 cm. Nástroj váží cca. 8 kg. Nástroj následoval Antares II, oba byly vyvinuty pro podnik ČSHN, do sériové výroby se však bohužel nedostal. Získ

Elektronický bubeník K hudebnímu projevu patří jistě i vytváření rytmického doprovodu a to buď přímým hraním na bicí soupravu nebo vytváření zvuku jednotlivých nástrojů elektronickou cestou. Tento elektronický doprovodný nástroj imitující základní bicí nástroje vznikl zhruba v roce 1981 a to přepracováním konstrukce publikované v jednom amatérském časopisu té doby. Vývoj od té doby samozřejmě značně pokročil a od klasických obvodů s diskrétními prvky jsme se dostali až k plné integraci a zmenšování jednotlivých konstrukcí s využitím zákaznických obvodů. Popišme si stručně tuto konstrukci. Nástroj generuje základní bicí nástroje a to - 2x bonga, 2x dřeva, činely, metličky, bubínek a buben. Tyto nástroje lze ručně spouštět tlačítky na panelu přístroje nebo elektronicky generátorem tvořeným dvěma tranzistory s možností ovládání tempa. Tento generátor ovládá děliče kmitočtu tvořené 2x IO 7474. Výběr jednotlivých rytmů je ovládán přepínačem na těchto děličkách a na výstupu lze takto získat

Elektronické varhany Galaxia Tyto elektronické čtyřoktávové varhany byly postaveny kolem roku 1975 a jejich stavba byly motivována snahou postavit nástroj zvukově podobný továrně vyráběným nástrojům ovšem s daleko nižšími výrobními náklady. Inspirací byly též mnohé návody na stavbu nástrojů uveřejněných v té době v amatérských časopisech. Základem pro stavbu tohoto nástroje byla čtyřoktávová klávesnice, kterou nebylo jednoduché získat. Tato klávesnice neobsahovala žádný spínací systém. V první fázi byly proto varhany vybaveny spínacím systémem, kdy byl spínán každý tón podobně jako ve varhanách Hammond. Tyto varhany byly pětistopé a to v rozsahu 16´, 8´, 4´, 2´, 2 2/3´a jednoduše bylo možné spínací systém rozšířit přidáním dalšího kontaktu a sběrnice. Vzhledem k tomu že spínací systém byl zhotoven z kytarových strun a sběrnice z postříbřeného drátu, došlo časem k oxidaci a tím k nedokonalému spínání a výpadku různých tónů. Z tohoto důvodu bylo časem přikročeno k rekonstrukci nástroje a

Páskové dozvukové zařízení Do kategorie efektových zařízení patří kromě pružinových dozvuků a zařízení pracujících na principu zpoždění signálu ve zpožďovacích linkách i toto zařízení jehož princip spočívá v záznamu signálu na magnetofonový pás. K tomuto účelu se používaly i klasické magnetofony s oddělenou záznamovou a snímací hlavou, které při různých rychlostech pásku umožňovaly imitaci zpoždění signálu. Pro věrné efektování zvuku bylo ale vyráběné speciální zařízení, které si popíšeme. Konstrukce tohoto přístroje pochází z 80.tých let min. století, kdy se tato zařízení ve značné míře používala k efektování zvuku. Při jeho konstrukci byly využity principy magnetofonové techniky a to záznam zvuku na magnetofonový pásek a opětovné přehrávání signálu v časovém odstupu několika snímacími hlavami.  S pomocí tohoto zařízení lze vytvářet různé dozvukové efekty jako dozvuk, reverb, echo apod. Tím že výstup obsahuje několik snímacích hlav, které lze různě kombinovat pomocí přepínačů, lze zaj

Ahlborn Sonáta (1972) "Delicia Sonáta jsou dvoumanuálové tranzistorové varhany s pedály vějířovitého tvaru s plným rozsahem 2,5 oktávy. Oba manuály mají po pěti oktávách. Více je nezbytné poznat z fotografií, které jsem "ukradl" na Aukru, kde se tento nástroj nedávno dražil. Prosím kohokoliv, kdo by o něm něco věděl o bližší popis a nějaké detailnější fotografie. Taktéž se omlouvám autorovi fotografií za jejich použití..." Tímto článkem jsem (nechtě) mystifikoval své laskavé čtenáře před deseti lety, konkrétně v květnu 2009. Když jsem před časem obdržel nabídku od p. Vágnera, že jsou varhany k mání, neváhal jsem a s kamarádem Jirkou Kořkou jsme pro ně vyrazili. Na místě jsem zjistil, že tady deset let kecám a nevím o tom... Výrobcem není Delicia, ale světoznámá značka Ahlborn. Výsledkem je konec mystéria s názvem Delicia Sonata, pro kamaráda Kořku další krám ve zkušebně a pro mě poučení, že informace je potřeba ověřovat z vícero zdrojů. Vřelý dík p. Vágnerovi za var

Elektronické varhany s doprovodnou a rytmickou jednotkou Tyto elektronické pětioktávové varhany s doprovodnou bicí a harmonickou jednotkou vznikly především díky získání několika základních desek z vraku továrního nástroje a především snaze konstruktéra postavit opět adekvátní nástroj. Jak je patrné z přiložených fotografií, tento záměr se podařilo naplnit a nástroj byl postaven koncem roku 1993. Popíšeme si tedy některé vlastnosti, vlastně továrního nástroje a postřehy při stavbě s využitím části originálních dílů. Bohužel do dneška se nástroj nepodařilo zcela dokončit a to zejména finální úprava vrchního panelu. Jak již bylo řečeno nástroj obsahuje desky z továrních varhan HT 61-BD , které pravděpodobně představovaly vrchol v konstrukci elektroniky pro hudební nástroje v našich končinách té doby. Je zřejmé že z pohledu hudebníka nesplňovaly některá kritéria na hru, rovněž použití obvodu MHB208 dávalo předpoklady jen pro určitou barvu zvuku. Varhany byly ale určeny spíše pro širší veř