Czechkeys

Tablehooters V tomto článku bych rád ctěnému čtenáři představil ty klávesové "nástroje", které již nebylo možno s klidným svědomím prezentovat v rubrice Nástroje zahraniční výroby, neboť jejich "kvality" si mnohdy označení za hudební nástroj nezasluhují a konečně ani nebyly stvořeny jako nářadí pro profesionály, nýbrž spíše jako hračky pro děti. Vešla by se sem také část produkce naší Delicie, ale vzhledem k původnímu zaměření tohoto blogu ponechám tyto nástroje tam, kde jsou. Někde na hraně by se pohybovala Vermona SK-86 i JVC KB 700, byť posledně jmenovaný svého času jistě platil za kvalitní nástroj. Všechny tyto nástroje používám v projektu Crapsonic Tablehooter Orchestra  (viz a slyš ukázky níže). Terminus technicus Tablehooter jsem našel na internetu a má označovat laciný elektronický nástroj nevalných kvalit, povětšinou neznačkového původu, určený k otupění dětské touhy po poznání (v tomto případě hudby) a likvidaci nervového systému rodičů. Slovo samotné má

JVC KB 700 (a KB 500 ve vzpomínce) 1982 - 1984 Když už jsem v té historii, nemohu opomenout také nástroje značky JVC. Kdysi v roce 1995, mi známý donesl klávesy této značky, jestli bych je nechtěl koupit. Byl to keyboard KB-500, tou dobou již velmi zastaralý a tak jsem jej koupit nechtěl. Známého to neodradilo, klávesy u mě nechal, vzal si veškerou naši tehdejší hotovost a více se u nás neukázal. KB 500 jsem pak měl doma asi půl nebo třičtvrtě roku, než jsem jej prodal, abych alespoň částečně vykompenzoval ztrátu... Takovéto vzpomínce jsem neodolal, když se na Aukru objevily hned dva keyboardy JVC KB 700 a nástroje zakoupil. Po nutné resuscitaci (asi 10X rozebrat a složit) se mi podařilo jeden z nich uvést do funkčního stavu a mohl jsem začít se zkoušením. Trocha historie: Firma Victor Company of Japan, neboli JVC, začala v sedmdesátých letech vyrábět elektronické varhany pod značkou Victron (také se prodávaly pod značkou Lowrey) a v roce 1982 k nim přibyla první řada stolních keyboard

Vermona SK-86 (1987 -1989) V roce 1987 uvedl východoněmecký podnik VEB Harmonikawerke v Klingenthalu na trh svůj první keyboard SK-86. Zkušeností s výrobou elektronických klávesových nástrojů bylo sice dostatek, ale tohle bylo něco nového, jednalo se poprvé o nástroj schopný hraní kompletních akordických doprovodů a na rozdíl od všeho předchozího byl nástroj plně digitální. Kromě toho, že byl svým zvukem a vybavením zastaralý již v době svého uvedení na trh, byl svého druhu také jediný pod značkou Vermona a kromě Delicie HT-61 BD, jíž byl konkurentem, asi také v rámci celé RVHP. To je v nástinu historie a také důvod, proč jsem si tento nástroj pořídil, chtěl jsem porovnat Vermonu s Delicií i s nástroji, které Vermona vyráběla předtím. Nástroj je veliký a těžký, zhotovený z ocelového plechu s plastovými bočnicemi. Klaviatura s poněkud ostrými půltóny je poměrně měkká s dosti nevyzpytatelným dohmatem a u mého kusu vespod narážejí klávesy na plechový rantl. Většina funkcí se volí velkými

Tranzistorové varhany ET 6-1, ET 6-2 Vermona ET 6-1, novější provedení Pan Hošek mě po čase opět potěšil perfektně zpracovaným článkem na téma naší muzikantské historie, tentokrát o varhanách východoněmecké produkce značky Vermona. Protože jsem oba zmíněné typy vlastnil, rád jej zařazuji mezi ostatní články na téma Nástroje zahraniční výroby. Zdeňkovi Hoškovi mnohokrát děkuji za příspěvek! Popisem těchto varhan si připomeneme hodně vzdálenou historii výroby tranzistorových varhan vyráběných v německém Klingenthalu. Továrna produkuje klávesové nástroje zhruba od roku 1965 a varhany ET 6 se do výroby dostaly zhruba v roce 1972-3. S postupem doby byly inovovány do dalších typů např. pod názvem Formation apod. Továrna produkuje výrobky hudební elektroniky i dnes, i když to již nejsou klasické klávesové varhany. Další informace ke kdysi vyráběným nástrojům lze nalézt na webu. My se však dnes podíváme pouze na typ ET 6.Je zřejmé, že tento nástroj nemůže dnes v záplavě moderních nástrojů splň

Alesis Fusion 6HD (2005 - 2008) Jistě... Pořídit si nástroj ne zrovna nejlepší pověsti, známý svou poruchovostí, přehříváním a navíc od kterého dal sám výrobce ruce pryč, je známkou určitého druhu šílenství. Zvláště, když vás kolegové podezírají, že jste si na kšeft místo kláves vzali kus palubní desky z raketoplánu. Jenže já to tak mám, lákají mě věci nepoznané a neobvyklé. Když přišel na trh, psalo se o Fusionu jako o našláplé mašině s ohromující polyfonií, čtyřmi druhy syntézy, sekvencerem, arpeggiátorem, možností samplingu a HD recordingu za mírnou cenu, tedy cosi jako Motif či Fantom, nebo Triton za cenu MO, Juna nebo TR. První zkušenosti uživatelů toto nadšení razantně krotily, teprve v pozdějších verzích OS výrobce (téměř) vychytal nástroji mouchy. Dnes má Fusion docela silnou základnu příznivců, dvě diskusní fóra a mnoho zvuků ke stažení na internetu. Nástroj jsem zařadil do sestavy pro živé hraní mezi Korg TR a Roland Juno G, kam patří věkem i cenovou hladinou. Zvuky a funkce:

Ensoniq ESQ-1 (1986 - 1988) Níže popsaný nástroj jsem pořídil loni s tím, že funguje a víc mi k němu prodávající nemohla sdělit. Byla to pravda, jen byly ulámané dvě klávesy, pod nimi chyběly kontakty i unašeče a kontakty byly natvrdo proletovány v poloze vypnuto - nechápu proč. Také baterie pro udržování RAM nástroje byla úplně mrtvá. Naletoval jsem novou a klávesy poslepoval z kousků rozměrově přibližně podobných kláves z rozebraných varhan, kontakty a unašeče doimprovizoval, takže už jsme zase fešák a můžeme si hrát :o). Popsaný nástroj má FW 3.10. Ensoniq tímto nástrojem vstoupil v roce 1986 na trh se syntezátory (jejich prvním klávesovým nástrojem byl Mirage, který je také považován za první dostupný sampler a který přišel na trh o rok dříve). Nástup to byl raketový a velice úspěšný, neboť Ensoniqů ESQ-1 bylo údajně vyrobeno kolem 80000 kusů! Kromě klávesové verze se vyráběl i rackový modul ESQM bez sekvenceru. Popisovat tento nástroj detailně je určitě zbytečné, kromě mnoha popis