Czechkeys

Junosť 75 (Юность-75) Jak jsem již několikrát nastínil, v Sovětském svazu a posléze v Rusku a několika odtrhnuvších se republikách se vyráběla celá řada podivuhodných a mnohdy i velmi zajímavých nástrojů. Netvrdím, že níže popsaný přístroj patří do kategorie velmi zajímavých, ale přeci jenom vzhledem k ojedinělému výskytu určitě nebude od věci jej blíže poznat. Přesně to jsem si řekl, když jsem si jej pořizoval. Patřím ke generaci, která ještě umí louskat bukvice (čti: rozumím azbuce), takže vím, že BAY se čte Vau a proto jsem bez obav pořídil tento skvost do svých sbírek. Tranzistorové varhany Junost 75 byly vyráběny patrně jako následovník neméně bizarního stroje Junost 73 a předpokládám, že ona číslice 75 znamená rok vzniku. Asi nejspíš jej vyrobil Muromskij Zavod, ale netuším kde. Štítek na spodní straně mašiny praví, že se jedná o elekramuzikalnyj instrument a že cena byla 650 rublů (tehdy 6500 Kčs), že nástroj vyžaduje 220V, 50 Hz, ale o původu mlčí. Kdybych byl Jeremy Clarkson,

Roland Juno 60 (1982) Ačkoliv tento článek je v podstatě zbytečný, neboť předpokládám, že popisovaný nástroj je dobře znám a článků a recenzí na něj najdete na internetu opravdu mnoho, musím jej sem zařadit už kvůli tomu, za co Junu 60 vděčím. Když jsem si někdy v roce 2001 koupil Ensoniq TS-12 , protože jsem po několika samohrajkách pochopil, že tudy cesta k lepšímu zvuku opravdu nevede, zjistil jsem náhle, že absolutně nechápu, co po mě ten nástroj chce, co je to Envelope, LFO, jak funguje ten filtr, zkrátka nástroji jsem vůbec nerozuměl. Na tehdejším internetu jsem začal intenzivně studovat veškeré dostupné vědomosti (zde si dovolím poznamenat, že česky nebylo vůbec nic, což mě později vedlo k založení tohoto blogu) a potřeba praktických zkušeností mě dovedla k rozhodnutí koupit nějaký starý analogový syntezátor s ovládáním všech funkcí potenciometry přímo na panelu. Z obrázků jsem se doslova zamiloval do Rolandu Juno 60, byl jednoduchý a přesně splňoval to, co jsem od něj čekal. By

CASIO CZ-1 (1986) Tak jako dobří holubi, i dobré nástroje se vracejí. Nemyslím tím nutně návrat stejného kusu, nebo typu nástroje, ale řekněme alespoň stejný druh syntézy a de facto i zvuk. Po další, asi rok a půl dlouhé absenci PD syntezátoru v mé pracovně (vzletný název pro zašívací pokojík se spoustou hraček), jsem zjara 2014 zakoupil již třetí Casio s PD syntézou, ale tentokrát již bez kompromisů rovnou nejvyšší model CZ-1. Vlastně nevím, proč jsem to udělal, ale asi to muselo proudit odněkud z podvědomí, které bezpečně ví, co potřebuje. Pro podrobnosti o historii nástroje prosím přejděte na článek o syntezátoru Casio CZ-5000 a až na výjimky platí i většina technických údajů zde uvedených. Hlavním rozdílem je to, že Casio CZ-1 se na rozdíl od všech ostatních dočkalo dynamické klaviatury s tlakovou citlivostí. Mechanicky je tato klaviatura měkčí, než ta u CZ-5000, ale možná se na ní již projevuje věk. Na rozdíl od nižších modelů má tato klaviatura jednotlivé klávesy na závěsech a v

Vermona Piano Strings (1978 - ?) Výrobce elektronických varhan Vermona, VEB Harmonikawerke z Klingenthalu v NDR v roce 1978 obohatil svoji nabídku o nástroje Vermona Piano a Vermona Piano Strigs. Zatímco první jmenovaný byl specializován na simulaci perkusivních zvuků, tedy klavíru, cembala atd., druhý a zde popisovaný nástroj byl navíc doplněn sekcí pro simulaci smyčcových nástrojů. Oba byly patrně zamýšleny jako doplněk k varhanám. Vermona Piano Strings je plně polyfonní elektronický hudební nástroj založený na stejném principu jako elektronické varhany této značky, kdy jsou generovány tóny nejvyšší oktávy a soustavou frekvenčních děličů dále získávány tóny oktáv nižších. Zvuk je dále zpracováván statickými filtry a přiřaditelnými efekty typu chorus/flanger. Celý nástroj je umístěný v dřevěné skříni, vrchní kryt je z hliníkového plechu polepeného černou koženkou. Jednotlivé funkce jsou ovládány tahovými (respektive výkyvnými) potenciometry a navzájem se vybavujícími izostaty. Napájí

YAMAHA DSR-2000 (1987) Kdo by neznal legendární (zde je toto slovo opravdu na místě) Yamahu DX-7, respektive některý z nástrojů používajících FM syntézu. Firma Yamaha s ní udělala pověstnou díru do světa a od roku 1983 zaplavila svět FM nástroji a typickými zvuky. Nástrojů řady DX bylo poměrně mnoho, například známé DX-7 používaly šest operátorů (v podstatě oscilátorů, ale tyto mohly nejen tvořit zvuk, nýbrž být i tzv. modulátorem, tedy vlastnosti jiného oscilátoru ovlivňovat) při 16hlasé polyfonii, menší a levnější nástroje (DX-9, 11, 21, 100 atd.) měly k dispozici čtyři operátory a osm hlasů polyfonie. Bylo jen otázkou času, kdy se FM objeví i v samohrajkách a nástrojích pro řekněme méně profesionální použití. Poprvé se tak stalo u nástroje Yamaha PS-6100, dále v prvních nástrojích PSR (některé používaly jen dvouoperátorový engine) a v roce 1987 na počest stého výročí výroby hudebních nástrojů přivedla firma na svět trojici pozoruhodných nástrojů s označením DSR. Nejmenší z nich, DSR

ARP QUARTET (SIEL ORCHESTRA) 1979 - 1983 V sedmdesátých letech se mnoho (povětšinou italských) výrobců pokusilo o konstrukci jednoduchého polyfonního nástroje s pokud možno co nejuniverzálnějším použitím. Nejinak tomu bylo i u firmy SIEL a výsledkem byl plně polyfonní nástroj Orchestra. Kromě původní značky byl téměř stejný nástroj distribuován i pod značkou slavného výrobce syntezátorů ARP s názvem Quartet. Jediným technickým rozdílem je přítomnost sekce Organ místo Reed u SIELu. Vzhled obou nástrojů je podobný, ARP má dvě verze, z nichž ta jednodušší je popisována zde. Nástroj byl dále zdokonalován ve spolupráci s firmou Sequential Circuits a v roce 1983 byla na trh uvedena novější a dokonalejší verze s názvem SIEL Orchestra 2, nebo také Sequential Prelude, na stejném základu je postavená i polyfonní sekce nástroje SIEL Cruise (Sequential Fugue) a do stejné rodiny patří i SIEL Mono. Popisovaný nástroj jsem získal ve stavu "silná patina", kromě stop rzi, způsobených vlhkostí

Klávesové nástroje MELODIC (tři oktávy) a JOLANA (pět oktáv) Výrobce nástrojů: Hudební nástroje Hořovice (1967) Výrobce elektronické části: Tesla Lanškroun, závod Blatná Autor příspěvku: Ing. Miroslav Kovář Celý příspěvek je zaměřen nejenom na základní rady a postupy při vrácení "života" již nefunkčnímu nástroji, ale také přijatelnou formou vysvětluje základní principy generování a zpracování tónů u těchto nástrojů. Příspěvek je určen zájemcům s průměrnými znalostmi elektronických obvodů. NÁSTROJE MELODIC A JOLANA Fyzikální princip generování tónů: K lepšímu pochopení funkce slouží blokové schéma zapojení: BLOKOVÉ SCHÉMA ZAPOJENÍ Oba nástroje jsou vybaveny ocelovou deskou s přinýtovanými ocelovými jazýčky, které jsou po stisku klávesy páčkovým mechanismem rozechvěny a pokud se klávesa přidrží, jazýček postupně doznívá. Při okamžitém puštění klávesy chvění jazýčku (tón) zanikne. V blízkosti jazýčků jsou umístěny kovové plíšky ve tvaru komůrky (blok 2), které jsou součástí druh

YAMAHA PSR-11 (1986) Pozn.Czechkeys: Tento nástroj by v dnešní době svými vlastnostmi zapadal do kategorie Tablehooters (více v článku zde ), ale v době vzniku (1986) bezesporu znamenal veliký přínos pro domácí hraní. Pro nás je také důležitý tím, že právě tento nástroj se stal základem pro licenční výrobu keyboardů na bázi FM syntézy v Asii a všechny tablehootery s FM čipem z něj také vychází, mají stejné zvuky, doprovody i zvuky bicích nástrojů! Z těchto důvodů mu věnujeme samostatný článek v této rubrice. Za jeho přípravu a zpracování děkuji Zneňkovi Hoškovi! Dnes se podíváme do hodně vzdálené historie výroby klávesových nástrojů a to od firmy Yamaha. Tímto nástrojem je elektronický keyboard typu PSR-11 dnes již zřejmě muzeální typ. Směle můžeme tento nástroj nazvat jednou z prvních vyrobených samohrajek, neboť byl vyroben již v roce 1986. Jedná se o nástroj z nepřeberné řady typů výrobků Yamaha z řady PSR, o čemž se lze přesvědčit např. na Wikipedii ( jinak těch typových řad je vel

RMIF OPUS ( РМИФ ОПУС) Nástroje ze Sovětského Svazu se u nás příliš neobjevovaly, což je veliká škoda. Několik kusů však bylo dovezeno v současnosti a jak je vidět z následujícího článku, dostávají se do správných rukou. Panu Jiřímu Chudějovi známému pod nickem Doublejay tímto děkuji za perfektně zpracovaný článek o velmi zajímavém nástroji ze země, kde již včera sežrali to, co měli až na zítřek! V lednu 2017 jsem se stal hrdým majitelem tohoto nástroje (jiného exempláře). Rád bych touto cestou poděkoval Doublejayovi za pomoc při jeho opravách. Pod článkem připojuji video s krátkou ukázkou, co Opus umí... Tento analogový nástroj třídy piano-strings byl vyroben v rižském závodě na výrobu hudebních nástrojů (RMIF) roku 1988 a má výrobní číslo 7097. V našich končinách je poměrně neznámý. Na první pohled zaujme obrovskou hmotností (40 kg) a po odejmutí víka poměrně netypickým provedením pětioktávové klaviatury, která nekončí obvyklým tónem C (jak je zvykem u nástrojů s rozsahen 61 kláves),

Korg DW-8000 (1985) Na sepsání této recenze jsem si raději chvilku počkal, abych se nedopustil ukvapených závěrů z nedostatku času pro zkoušení. Po více jak čtyřech měsících však nejsem o moc dále a tak musím nástroj stále porovnávat s jeho o rok mladším konkurentem, Ensoniqem ESQ-1. Firma Korg představila svůj model DW-8000 v roce 1985 jako vylepšenou variantu původního DW-6000. Nabídl nejen o dva hlasy větší polyfonii, dvounásobek vln v paměti, ale hlavně dynamickou klaviaturu s tlakovou citlivostí a další vylepšení popsaná v tomto článku. Korg DW-8000 je osmihlasý digitálně analogový hybrid, kdy zdrojem zvuku jsou digitální oscilátory a dále je signál zpracováván analogově. V mé "sbírce" doplnil trojici dalších DA hybridů ( Ensoniq ESQ-1 , Solton K160 a   Casio HZ-600 ). Na povrch působí nástroj celkem robustně, ačkoliv je celý z plastu a zlí jazykové tvrdí, že na něm neměl výrobce tak šetřit. Ovládání připomíná o rok starší Poly 800 a děje se osmi tlačítky pro volbu pro