Czechkeys

Crumar Composer (1982) Tento nástroj se stal tak trochu kuriozitou už v době svého vzniku, neboť se počet vyrobených kusů odhaduje na maximálně 500, ale možná ještě méně, protože dosud jsou známy jen dvě série s výrobními čísly do 200. Popisovaný nástroj z prosince 1982 má výrobní číslo 196 v druhé sérii a je tak jedním z posledních svého druhu. Důvody jepičího života lze najít v zastaralé koncepci (plně polyfonní a monofonní syntezátor, varhany a smyčce), v konkurenci (Korg roku 1982 uvedl na trh Poly 61, Roland Juno 60) a cenou 1500 USD oproti například1750 u Juna 60 neměl Composer také moc šancí zvítězit. A konečně, již příští rok uvedla Yamaha na trh svoji DX-7, FM syntezátor se šestnácti hlasy polyfonie, rychlostně a tlakově citlivou klaviaturou, MIDI rozhraním... Zkrátka u Crumara bylo už tou dobou jasno, že je nutno změnit směr a roku 1983 uvádí na trh sérii nástrojů řady Bit. Crumar Composer je do určité míry vyvrcholením celé dlouhé řady plně polyfonních nástrojů, která začíná

Vermona Synthesizer (1982 - 1990) ...aneb Jak soudruzi v NDR neudělali chybu. Roku 1982 uvedl východoněmecký výrobce Harmonikawerke v Klingenthalu na trh jednohlasý analogový syntezátor s jednoduchým názvem Vermona Synthesizer. Jakoby tvůrci tušili, že tento nástroj zůstane jediným svého druhu, nedostal do názvu žádné jméno ani číslo. Postupně bylo během následujících osmi let ručně vyrobeno asi 1000 kusů, obvyklé popisy na internetu se shodují na tom, že jich většina skončila v Sovětském svazu. Jak ale víme, některé se objevily i u nás, níže popsaný a vyobrazený kousek vlastnil údajně nějaký dům pionýrů nebo tak něco. Nástroj má zespodu pečlivě zapsané evidenční číslo (tzv. DKP). Co koho vedlo k nákupu syntezátoru k dětem dnes už asi nezjistím, ale jsem si téměř jist, že si s jednohlasým nástrojem asi nikdo nevěděl moc rady a tak se zachoval v podstatě nepoužívaný až do dnešních dnů. Kromě nutného čištění potenciometrů a hlavně sběrnic pod klávesami byl plně funkční a vzhledově téměř

Elektronika EM-25 / Электроника ЭМ- 25 (1985 - 1992) Zvenku to vypadá trochu jako Juno zkrácené o oktávu, funguje to trochu jako Moog Opus 3 a je to popsané azbukou, co je to? Podle údajů v dokumentech začala výroba tohoto nástroje roku 1985 (schema se odkazuje na jiné zapojení filtru u nástrojů tohoto data výroby) a zatím nejmladší kousek jsem zaregistroval s datem výroby 1992, tedy v dobách, kdy výrobu nástrojů podobné koncepce dávno vzdali už i Italové. Znamená to, že tento nástroj, technicky zapadající do druhé poloviny 70. let měl za současníky například Ensoniq ASR-10, Korg 01W a pod. EM-25 byl "vintage" už v době svého vzniku. Na zahraničních trzích patří mezi sovětskými nástroji mezi ty běžné, problém bývá spíše sehnat kousek bez technických vad. Nejčastěji to bývají mrtvé kondenzátory pro dozvuk pod klávesami (u mého se měnily dva), běžné jsou i poruchy frekvenčních děličů (to mě naštěstí zatím minulo) a abych to neměl jednoduché, mému nástroji zase nefungovala obá

Farfisa Soundmaker (1979 - 198?) Soundmaker byl větším a mladším bratrem nástroje zvaného Syntorchestra a spolu s poslední a největší Polychrome tvoří trojici tzv. String-machines vyráběných značkou Farfisa. Ta byla známa hlavně mnoha typy svých elektronických varhan, jež zejména v šedesátých letech zněly z mnoha tehdejších nahrávek. I přesto, že polyfonní sekce Soundmakeru je svojí podstatou obdobou elektronických varhan (technologie generátorů nejvyšší oktávy a děliček), nástroj nemá varhanní sekci. Výrobce patrně očekával, že majitel Soudmakeru zakoupí i varhany téže značky. Nástroj se skládá ze tří sekcí a to: Strings , klasické syntetické smyčce produkované v té době mnoha nástroji různých značek. Smyčce mají 2 polohy a to 8 a 4 stopy a lze jim regulovat hlasitost, ostrost (Brilliance), dozvuk (značeno Sustain, ale jde o parametr Release) a náběh (Attack). Zvuk smyčců z Farfisy Soundmaker bych zařadil k tomu lepšímu, co lze v dané kategorii nástrojů slyšet. Poli , tedy polyfonní s

Amatérský mixážní pult Zdeňka Hoška Dnes se podíváme do trochu jiné oblasti, než je téma tohoto webu klávesové nástroje a to oblasti zesilovačů. Na druhou stranu si ale řekněme, že bez zesilovačů bychom zvuk elektronického nástroje neslyšeli a bez mixážního pultu bychom nedokázali sloučit zvuk z několika nástrojů, na které hráči hrají. Chtěl bych proto postupně představit několik amatérských řešení výkonových zesilovačů, nástrojových aparatur - komb a mixážního pultu, které byly použity právě ve spojení s klávesovými nástroji. Takovýchto konstrukcí bychom nalezli mezi amatéry mnoho, zde ale představuji ty své. Je to tedy jakési pouhé připomenutí doby minulé a tak je to třeba hodnotit. Konstrukce tohoto mixážního pultu pochází zhruba z 80.tých let a jeho výroba byla motivována snahou získat levné zařízení pro mixáž zvuku z několika nástrojů amatérské skupiny hrající pop rock. Zadáním bylo sloučit zvuk nástrojů a to varhan, syntezátoru, kytary, elektronických bicích a zpěvu. Bylo proto p