Czechkeys

Polysound (1989?) V předchozím článku o dětském nástroji DEO-32 jsem slíbil pokračování, tentokrát o jeho sourozenci a vzhledově téměř dvojčeti, který se jmenuje Polysound. Jak již název napovídá, na rozdíl od předchozího je tento nástroj polyfonní, jeho základ totiž tvoří integrovaný obvod MHB208, který v licenci vyráběla Tesla ve druhé polovině 80. let. O tomto obvodu je na stránkách Czechkeys již několik zmínek, neboť kromě Delicií řady HT se také stal vhodným základem pro tvorbu amatérských konstrukcí. Jeho použití bylo poměrně snadné, přes diodovou matici mohl být řízen až pětioktávovou klaviaturou, přičemž produkoval obdélníkové signály ve třech stopových výškách v plné polyfonii. MHB208 měl pochopitelně více funkcí, ty ale v nástroji Polysound nebyly až na vstup pro vibráto využity. Polysound má opět miniaturní klaviaturu o rozsahu 2 a ½ oktávy, spínače byly ale tentokrát umístěné na desce pod klávesami a ty se vracely do výchozí polohy pomocí vinutých pružin. Jednotlivé stopové

DEO-32 (1989?) I nástroje stvořené pro děti patří do historie výroby elektronických a elektrofonických hudebních nástrojů v bývalém Československu. S tímto pohledem na věc jsem zakoupil dvě hračky vzniklé na Slovensku na konci 80. let, DEO-32 a Polysound . Jednalo se od výrobce počin u nás ne zrovna obvyklý a jistě i odvážný vzhledem k tehdejší součástkové základně a vůli obohatit trh s hračkami na konci éry centrálně řízeného hospodářství (podobnost s praktikami v současné EU je čistě náhodná). Odvahu něco udělat našli pracovníci výrobního družstva Služba Nitra a zcela určitě jim patří dík šťastných dítek (viz fotografii na krabici), která mohla alespoň mírně nahlédnout pod roušku syntézy zvuku. První zmíněný nástroj je monofonní DEO-32, jež má očividně základ v piánku Pile z tehdejšího SSSR, po kterém zdědil malou klaviaturu o 32 klávesách a to včetně problémů s laděním a spolehlivostí spínacích kontaktů. Tyto jsou umístěny za klávesami a vychýlením spodní hrany klávesy jsou tlačeny

Roland Alpha Juno I a II (1986) Syntezátory Alpha Juno I a II jsou posledními v řadě původních analogových mašin vyrobených firmou Roland nesoucí jméno Juno. Podle dostupných údajů byly uvedeny na trh roku 1986 po Junu 106 a na první pohled je patrné Roland na nich změnil téměř vše: Vrchní část skříně je plastová, spodní je vylisovaná z plechu, zmizely všechny potenciometry pro editaci a nahradila je tlačítka pod fólií. Červený LED display vystřídal modře podsvětlený LCD. Ačkoliv zůstala zachována část vnitřní struktury (stále se jedná o šestihlasý subtraktivní analogový syntezátor s jedním DCO na hlas), změnám se nevyhnul ani vnitřek. Alpha také hraje jinak, než předchozí modely. Současně s Alphami nabízel také výrobce modely HS-10 (Alpha Juno I pro "domácí" použití, ale zde opravdu nevím, čím se od "profesionální" verze liší) a HS-80, černou škatuli s reproduktory v rozích obsahující elektroniku z Alphy Juno II. Rozměrově poměrně subtilní nástroje nicméně stále př

Hohner GP98 S radostí jsem využil nabídky p. Petrilaka na sepsání článku o varhanách Hohner GP98. Tímto mu mnohokrát děkuji za popis, fotografie i další materiály k nástroji! V první polovině 80.tých let německá firma HOHNER vypustila na trh několik elektronických klávesových nástrojů: GP93, GP96, GP98 a GP180. Všechny tyto nástroje měly stejnou koncepci a v podstatě se lišily jen rozdílnou efektovou a rejstříkovou dispozicí, konstrukční uspořádání bylo zcela shodné. Jednalo se důsledně o digitální koncepci tvorby zvuku: v pamětech byly uloženy tvary vln, které se pomocí cyklického čtení adres přehrávaly, sečítaly na digitální úrovni a nakonec D/A převodník měnil čísla na analogový zvukový signál. Protože v té době ještě neexistovaly specializované integrované obvody na přímé zpracování akustického signálu (DSP - Digital Signal Processor), musela být celá konstrukce generování zvuku vytvořena integrovanými obvody nízké a střední hustoty integrace, což v konečném důsledku znamenalo vel

Mixážní pult p. Petra Píchy I doba socialismu měla některé pozitivní jevy: Každý (nebo alespoň skoro každý) uměl něco navíc, kdekdo byl kutilem a nemálo lidí se zabývalo elektronikou. Z tehdy dostupného materiálu dokázali tito lidé mnohdy vytvořit skutečně hezké konstrukce, jak dokazuje níže popsaný mixážní pult, který vyrobil a používal p. Petr Pícha, kterému tímto děkuji za příspěvek! Tenhle mixpult jsem stavěl někdy v polovině osmdesátých let. Byl určen pro šestičlennou kapelu. Měl deset monofonních vstupů, stereofonní výstup, výstup pro monitor a vestavěný hall. Každá vstupní jednotka obsahovala ovládací prvky - gain, třípásmové korekce, hall, panorama regulátor a tahový potenciometr pro hlasitost. Výstupní jednotka měla pětipásmový ekvalizér pro každý kanál, regulátor hlasitosti a LED VU metr. Vstupní jednotky jsou vlastní konstrukce a jejich zapojení vycházelo z toho, jaké součástky byly tenkrát k sehnání. Vstup tvořil dvoutranzistorový zesilovač (KC509) s řízeným ziskem (g

Vermona E-Piano Dalším typem elektronického nástroje z Klingenthalu bylo E-Piano, vyráběné současně s nástrojem Piano Strings na přelomu 70. a 80. let. Článek s doplňujícími údaji sepsal Zdeněk Hošek, jemuž tímto děkuji za příspěvek! Továrna na hudební elektroniku v německém Klingenthalu vyráběla od roku 1978 pouze dvě verze těchto klávesovým nástrojů a to E-Piano a Piano-strings. Varianta Piano-strings zde již byla popsána včetně zajímavých poznatků a pro úplnost se tedy podíváme i na druhou verzi tohoto nástroje a to Vermona E-Piano. Toto je jednodušší varianta nástroje, která umožňuje tvorbu pouze perkusivních zvuků, kdy pákovými ovladači lze volit mezi zvuky piana, clavichordu a spinetu. Vyráběnými nástroji firmy bylo tedy možné v té době obsáhnout tvorbu jak varhanních zvuků (nástroje Formation), klavírních zvuků (Vermona Piano) a vzdáleně strings nástrojů (Vermona strings). Dále byl vyráběn též již popsaný Vermona Synthetiser, jednohlasý nástroj pro tvorbu syntetických zvuků. Vše

Casio CT-410V (1984) Nástroje této značky jsou muzikanty přijímány obvykle s určitým despektem, jednak proto, že firma drahně let vyráběla pouze nástroje pro domácí použití a jednak také proto, že tyto obvykle představovaly pouhou recyklaci svých předchůdců. Jak však bylo již několikrát nastíněno, i pod touto značkou bylo uvedeno na trh několik velmi zajímavých a inovativních nástrojů (vzpomeňme nástroje řady CZ, sampler FZ-1 nebo překrásný syntezátor VZ-1). Firma však svého času dovedla zaujmout i na trhu s "méně profesionálním nádobíčkem". Jedním z dnes nejvíce oslavovaných nástrojů Casio z doby kolem poloviny 80. let byl právě keyboard CT-410V a jeho menší verze MT-400V. Ačkoliv by oba spadaly do kategorie tzv. Tablehooters , vzhledem k datu výroby je zařazuji mezi hudební nástroje, svého času asi patřily spíše mezi to lepší na trhu s nástroji pro domácí použití. Už na první pohled je zřejmé, že tento nástroj své majitele potěší přítomností analogového filtru s regulací Cu

Ensoniq ASR-10 (1992 - 1998) Jak již bylo uvedeno v článku o Ensoniqu EPS 16 Plus, v roce 1992 byl tento model nahrazen modernějším nástrojem, ASR-10. Struktura nástroje, jeho ovládání a všechny jeho možnosti zůstaly zachovány, některé další funkce byly přidány a vylepšeny a proto se budu soustředit hlavně na rozdíly. Rodinu samplerů Ensoniq dále rozšířil ASR-88, virtuálně totožný s ASR-10 v plné výbavě, později ASR-10 Plus opět totéž, ale s klasickým LCD displejem. Labutí písní se stal groovebox sampler ASR-X. Popsaný nástroj je vybaven rozhraním SCSI, maximální kapacitou paměti 16 MB a také externí CD ROM. Ta hnusná fialová lišta je ve skutečnosti šedá (nějak to nepobírají filtry u fotoaparátu) a na nástroji je od výroby, výrobce asi kladl důraz na jiné věci, než je kvalita povrchové úpravy jednotlivých dílů. Nad osudem značky Ensoniq jsem již několikráte plakal, nebudu tedy nosit dříví do lesa a opakovat se. Bohužel to také vypadá, že toto je poslední článek o nástrojích Ensoniq na

Varhany Yamaha Electone D-85 Nabízím vám dnes pár postřehů a prohlídku již klasického klávesového nástroje Yamaha Electone D-85 vyráběného kolem roku 1980 a to firmou Yamaha. Kromě tohoto modelu byl vyráběný i typD-65 a to bez syntetizeru, jak je patrné z přiloženého prospektu. Bohužel sám tento nástroj nevlastním a tak jsem byl potěšen nabídkou od mého dobrého známého k jeho prohlídce. Na důkladné seznámení s nástrojem nebylo mnoho času, přesto jsem ale prozkoumal i vnitřní zapojení a provedení nástroje a samozřejmě trochu vyzkoušel i zvukové vlastnosti. Detailní prozkoumání bylo možné s ohledem na právě probíhající údržbu nástroje a jeho čištění. Máte tak jedinečnou možnost nahlédnout do provedení nástroje, který byl v té době vlajkovou lodí firmy a jehož cena nebyla rozhodně lidová. Nástroj můžeme nejspíše zařadit do kategorie nástrojů označovaných jako "Theater organ" a to s ohledem na barvu zvuku. Manuály, ovládání, elektronika a vše další je zabudováno do masivní dřevěn