Czechkeys

Amatérský klávesový nástroj neznámého původu  Dovolte, abych Vám aspoň ve fotografiích představil další amatérskou konstrukci dokládající pravdivost rčení o zlatých českých ručičkách. O nástroji nic nevím a nepodařilo se mi jej získat, tak jsem aspoň požádal majitele o pár fotek na stránky. Děkuji tímto paní Daně Zgudka za ochotu a pomoc! Pro zvětšení prosím klikněte na obrázek.

  DYNACORD   CLS-222   replika efektového zařízení „leslie“ S potěšenímVám zde po čase mohu předložit další skvělý článek od p. Zdeňka Hoška. Opět nevycházím z údivu nad čistotou a precizností provedení...       Tímto článkem chci připomenout konstrukci efektového zařízení firmy DYNACORD CLS-22 resp. CLS-222 na simulaci mechanického leslie boxu s rotujícím zvukovody. Ten vynalezl Don Leslie v roce 1940 a dnes je stále vyráběn a hojně používán, i když ceny jsou někdy závratné. Tímto dále popisovaným přístrojem lze tak „téměř“ věrně napodobit zvuk těchto boxů, které jsou však těžké při převozu na koncerty a alespoň si také trochu přiblížit pocit ze hry na Hammondovy varhany B3. Je jasné, že všesměrové šíření zvuku z leslie boxu nemůže nahradit stereofonii tohoto přístroje, přesto můžeme nalézt i různé výhody např. v nízké váze a jiné. Další informace k mechanickému řešení leslie boxů jsou na webu a amatérská stavba by nemusela být až tak problematická. Ale to není předmětem tohoto článku

Yamaha DGX-670 (2021) Muselo to být někdy na přelomu let 2001 a 2002, když jsem v nabídce internetových obchodů s hudebními nástroji narazil na první generaci nástrojů Yamaha DGX, modely DGX-300 a hlavně DGX-500. Tou dobou se schylovalo ke koupi Ensoniqu TS-12 a já si nebyl jistý, jestli by taková Yamaha DGX-500 nebyla lepší volbou. Nabízela plný rozsah klaviatury 88 tónů, stála něco kolem 20 tisíc (dodnes mám někde vytištěný obrázek, na který jsem připsal cenu; jestli ho najdu, umístím ho z nostalgie sem) a byla také o mnoho lehčí. Polyfonie obou nástrojů byla stejná, dnes směšných 32 hlasů a z práce se zvuky jsem kromě vrstvení a splitování klaviatury neuměl nic. Ve své naprosté neznalosti jsem netušil, že „klávesy pianového typu“ nemusí nutně být vyvážené… Nakonec zvítězil Ensoniq, i když mě stál o třetinu víc a byl starší. Kdyby se to nestalo, asi bych možná nikdy nezačal s tvorbou zvuků, poznáváním různých nástrojů a možná by ani nevznikly tyto stránky. Nástroje řady DGX od té

  CASIO CT S1000V (2022) „I am a Japanese synthesizer, synthesizer…“. Tato píseň mi zazněla v uších téměř okamžitě, jakmile jsem uviděl první promo videa novinky firmy Casio pro letošní (2022) rok, typu CT S1000V. Nebývá u mě zvykem kupovat nové nástroje a tím méně Casia (první a poslední nové Casio jsem koupil před Vánocemi 1993). Ani tyto stránky nejsou zrovna zaměřeny na představování žhavých novinek. Ale hlasová syntéza v samohrajce mě prostě nenechala chladným a jakmile to bylo možné, CT S1000V jsem si objednal. Protože se jedná o aktuální model a na internetu je spousta informací a videí o něm, zkusím se zaměřit spíš na to, jak slíbené vlastnosti a funkce plní a také na to, co z propagačních materiálů nevyčtete. Již několikrát jsem obdivně povzdechl nad skutečností, že firma Casio občas do svých nenápadně vyhlížejících výrobků vpašuje něco nečekaného. Zatím co u „profesionálních“ nástrojů (zde reprezentovaných modely CZ-5000 a CZ-1 ) člověk přeci jen počítá s nějakou výbavou

Roland GO:KEYS (2018?) V článku o digitálním pianu Roland GO:PIANO (dá-li se ta plastová hračka vůbec nazvat piánem) jsem slíbil, že někdy zakoupím, vyzkouším a popíši jeho sourozence, Roland GO:KEYS. Tak tady je… Červená barva není na mých nástrojích obvyklá. Norda nemám (možná to někdy doženu, ale nevím, nevím), Korg Karma také ne, Delicia Fenix je víc do fialova… Vedle mých černých, stříbrných a dvou modrých nástrojů působí tenhle prcek jako piánko pro děti. Byl jsem zvědavý, jestli tak i hraje a nezbylo mi, než si jeden kousek koupit. První dojem z něj nebyl žádným překvapením, kompletní hardware je shodný s GO:PIANO s výjimkou ovládacího panelu, respektive jeho dotykových prvků, displej je inverzní a svítí oranžově. Plastová skříň s reproduktory o výkonu (prý) 2x2,5 W, jediné tlačítko pro zapínání a vypínání a plastová polotvrdá klaviatura bez vyvážení. Na panelu jsou zleva dvě plošky pro zesílení/zeslabení zvuku, dvě řady padů pro ovládání modulace a ohýbání tónu (modulace vě

  Yamaha CS2X (1999) Nabídce k zapůjčení tohoto nástroje na dobu neurčitou jsem nemohl odolat. Jediné syntezátory od Yamahy, které jsem měl, byly EX-7 a QS-300 , takže se zde naskytla příležitost k rozšíření obzorů, kterou vítám vždy. CS2X u mě strávila necelý rok, kromě sepsání této recenze a vyblbnutí mi posloužila i k nahrání jedné stopy v jedné skladbě. Model CS2X nahradil roku 1999 svého předchůdce CS1X a nabídl dvounásobnou polyfonii i nálož zvuků. Tvarově shodnou skříň s „uraženým“ rohem měl i virtuální analog AN1X. Jakousi náhradou ve výrobním programu se stala Yamaha S03, ta ale byla orientovaná více na střední proud a postrádala většinu real-time ovladačů. Yamaha CS2X na první pohled upoutá barvou, není totiž stříbrná, neboť při pohledu proti správnému osvětlení má její lak modravý odlesk. Celá je zhotovená z plastu, klaviatura pochází z řady samohrajek PSR a má pouze rychlostní citlivost. Pochvalu si zaslouží modulační kolečka, jsou obří a skvěle se ovládají, stejně jako

  Quasimidi The Raven (1996 - ?) Německá firma Quasimidi se při výrobě svých klávesových nástrojů, grooveboxů a modulů vždy silně orientovala na nářadí pro tvorbu taneční hudby. Roku 1996 uvedla na trh model Raven, který byl stvořen přesně pro ten druh muziky, kterému jsme tehdy říkali zatloukání hřebíku. Nástroj kombinuje zvukovou banku (syntezátorem bych to nenazval) se sekvencerem, ve kterém si lze z jednotlivých „motivů“ poskládat patterny, a z těch zase celou skladbu a také nabízí arpeggiátor, který ovšem výrobce nazývá Motivator. Jako zdroj zvuku výrobce použil kombinaci wavetable a FM syntézy. Na první pohled Raven upoutá designem připomínajícím zlatá osmdesátá léta, modrou barvou, a tím, že má o kolečko víc, tedy myšleno je kolečko modulační. Nástroj jsem koupil proto, že jsem od tohoto výrobce nikdy nic nevlastnil, a tak jsem byl zvědavý, co to vlastně dovede. Dorazil mi zabalený v bublinkách a chtěl řadu kosmetických oprav, zejména dřevěné bočnice (žádná dřevotříska!) si škar