Casio CTK-811EX

Casio CTK-811EX (1997)

Existují nástroje, které nenajdete na seznamech vybavení hvězd šoubyznysu, protože byly stvořené pro domácí nebo poloprofesionální hraní. Na stránkách Czechkeys se snažím dávat prostor i jim, mnohdy totiž umějí překvapit nečekanými možnostmi, zvuky, nebo funkcemi, které by od nich nikdo nejspíš nečekal. Mám určitou slabost pro nástroje značky Casio i přesto, že profesionálové jimi zpravidla pohrdají, a jen málokdo má drzost vzít si je na pódium. Jak jsem ale už nejednou napsal, právě nástroje této značky občas mívají ono něco navíc. Již před několika lety jsem zde popisoval model HT-6000 a jeho SD syntézu, nebo třeba CTK-900 a další modely se ZPI syntézou, geniální efektovou jednotkou a mimo jiné i možností tvořit vlastní zvuky z *waw souborů. Letos k nim přibyl mysteriózní model CTK-1000, o kterém se rozepíšu v příští recenzi. Chronologicky mezi třemi výše uvedenými typy ale chybělo něco mezi CTK-1000 (1993) a CTK-900 (2004), takže jsem se snažil doplnit si znalosti i z tohoto období. Náhoda tomu chtěla, že se na Aukru objevil tento plastový behemot za velmi lidovou cenu, byť nefunkční. Už kdysi dávno v roce 2000 jsem si na něj sáhl v bazaru, když jsem sháněl něco, na co bych hrál s kapelou. Tehdy vyhrála Yamaha PSR-540 (budiž mi omluvou moje tehdejší neznalost, shánět syntezátor mě tenkrát ani nenapadlo). Casio jsem zprovoznil (odešla napájecí část, takže jsem interně propojil nový napájecí konektor s přívodem od baterií a krmím to 9 volty). A teď je na čase si odpovědět na otázku, jestli je CTK-811EX jedním z těch zajímavějších nástrojů…

Obecný popis:

61 kláves, 32 hlasů polyfonie, 6stopý sekvencer, 16 stopý mixer, 200 zvuků od výrobce + 32 vlastních (funkce syntezátoru), 100 rytmů od výrobce + 10 vlastních, vždy s předehrou, dvěma výplněmi, dvěma variacemi a dohrou (funkce arrangeru), 20 registračních pamětí, 10 DSP efektů, disketová jednotka 2HD, MIDI, vstup pro jeden pedál a výstup pro sluchátka. Výkonné ozvučení dvoupásmovými soustavami.

Hardware nástroje:

Na první pohled upoutá CTK-811EX svojí velikostí; zákazník musel mít tehdy pocit, že si za své těžce vydělané peníze pořídil něco extra (možná proto to EX za číslem). Klaviatura je léty zcela zbavena maziva, stala se tudíž hlučnou a velmi měkkou. I přesto ale stále bezvadně funguje, ačkoliv příští rok oslaví třicítku! Vlevo od ní najdete kolečko pro ohýbání tónu, nad kterým se krčí tlačítko modulace. Normálně bych volal po nezbytnosti druhého kolečka, ale tady je to opravdu jedno, tlačítko totiž ovládá jen vibrato. Na panelu upoutá poměrně veliký displej s krásným bleděmodrým podsvícením, pod kterým je 16 tlačítek pro ovládání jednotlivých stop sekvenceru. Vlevo od displeje najdeme ovládací prvky doprovodné jednotky, vpravo pak ovládání zvukové banky. Dvoupásmové reproduktory v rozích budí respekt (a nehrají vůbec špatně). Vlevo zepředu je vetknuta již zmíněná disketová jednotka, zezadu pak konektor napájení, MIDI IN/OUT, 6,35 mm Jack na sluchátka a druhý pro pedál. Konstrukce je bytelná, v minulém tisíciletí se holt ještě tolik nešetřilo.

Zvuková banka nástroje:

V souladu s tehdejší módou je CTK-811EX (a jeho menší příbuzní) zaměřeno na kompatibilitu se standardem General Midi, takže prvních 128 zvuků přesně zapadá do jeho pořadí. První, co z nástroje uslyšíte, je klasické Grand Piano. Dneska samozřejmě kvalitou neoslní, v každém relativně laciném nástroji najdete lepší, ale v roce 1997 to byla pecka. Dále je tu Bright a Honkytonk piano nijak nevybočující ze standardu konce druhého tisíciletí, ale pozor! Pod číslem 128, tedy za GM bankou je piáno vytvořené stereofonním samplingem, které zní o poznání lépe. Elektrická piana mě nijak nenadchla, stejně jako drtivá většina ostatních zvuků. Výjimkou jsou zvuky dechů, ty jsou totiž úplně příšené. Je zde možnost vytvořit několik typů ponurých ploch, které znějí zajímavě, několik vzorků s inharmonickým obsahem, takže lze tvořit vcelku zajímavé zvuky i z nich (více v odstavci o vestavěném syntezátoru). Celkem příjemným překvapením jsou bicí (7 sad). Obecně se na nástroji podepsal nízký bitrate a frekvence samplingu a samozřejmě i úspora paměti, kdy jsou vzorky zpomaleny až za únosnou mez, takže slyšíte zřetelné digitální zkreslení.

Efektová jednotka:

Nástroj má jednu DSP jednotku, která nabízí 10 algoritmů: několik typů reverbu, celkem hezky znějící chorus, flanger, phaser, tremolo, enhancer, EQ Loudness a simulaci Leslie reproduktoru. Zcela chybí jakýkoliv delay, zkreslení, o kombinovaných algoritmech nemůže být ani řeč (přitom o dvě generace starší CTK-1000 tyto možnosti nabízí) a efekty nelze jakkoliv editovat. Efektová jednotka tedy k oživení zvuku moc nepřispívá, ale raději ještě jednou připomínám, že nástroj pochází z elektronického středověku a určitě neměl ambice nahradit profesionální nahrávací studio.

Funkce syntezátoru:

Zní to lákavě, ne každý nástroj tohoto typu umožňuje nějakou práci se zvukem. Pokud se zahloubáte do manuálu, zjistíte, že zvuky v 811EX jsou dvojího druhu a to jednak tvořené jedním, jednak dvěma oscilátory. V druhém případě může každý z oscilátorů přehrávat jeden z cca 220 vzorků z ROM, což vypadá bombasticky, ale bohužel, vzorky se několikrát opakují (nepoznal jsem, jestli se náhodou neliší v jemných nuancích). Dále máte pro každý oscilátor k dispozici šablonu obálky pro amplifikaci (opět je zde nespočet presetů s a bez perkusivního průběhu) a každou tuto šablonu je možno modifikovat nastavením doby náběhu (Attack) a doznění (Release). Pokud změníte typ šablony, hodnoty Attack a Release se automaticky přenastaví, což vás jistě naštve. Dalším parametrem je obálka ladění opět pro každý oscilátor. Je zde cca 40 typů, některé zahrnují vibrato nebo opožděné vibrato, které má mdlý účinek a fixní frekvenci. Na konci nabídky jsou obálky, při jejichž použití tón vyjede nahoru nebo dolů o oktávu. K čemu je to dobré, opravdu nevím. Na konci řetězce je filtr s nastavením dělící frekvence a citlivosti na dynamiku. Filtr je jinak statický (nemá obálku) a chybí i nastavení resonance. Jak jste si asi všimli, nikde nenaleznete žádné nastavení LFO. Jednotlivé oscilátory lze mezi sebou rozladit (±1 oktáva, nebo jemně po centech) a také upravit poměr jejich hlasitosti. Jak jsem už předeslal, lezou z toho vcelku zajímavé plochy pro background do dark ambientních děl, vcelku zajímavé syntetické smyčce, lze vytvořit zvuk combo varhan ze 60. let, s vestavěným chorusem i cosi na způsob syntezátorů do Italo disco hitů. K dispozici máte 32 paměťových míst k uložení vlastních zvuků, paměť je zálohovaná vestavěnou lithiovou baterií. Zvuky lze samozřejmě uložit i na disketu. Za největší potíž vedle absence LFO a resonance filtru považuji skutečnost, že jsem se nikde nedopátral seznamu PCM vzorků a šablon obálek, takže práce probíhá metodou pokus-omyl a brzy unaví. Pokud překonám vlastní lenost, pokusím se o tomto stroji stvořit nějaké video s ukázkami.

Registrační paměti:

Nástroj disponuje čtyřmi bankami po pěti slotech pro registrační paměti. Do každé lze uložit nastavení pro 4 zvuky (dva v pravé a dva v levé polovině klaviatury), jejich rozladění, polohu v panoramě, hlasitost, a úroveň výstupu do DSP. Dále můžete uložit typ efektu, nastavení poměru hlasitosti, zvolený doprovod, split point,  citlivost pitch benderu a to je myslím všechno.

Doprovodná jednotka:

Má pět stop, zvuky v jednotlivých stopách je možno měnit a míchat poměry jejich hlasitostí, panoramu apod (ukládá se do registrací nebo jako nový pattern). Nástroj nabízí 100 doprovodů, každý má předehru, dohru, dvě výplně a dvě variace. Pro zadávání akordů, kterých umí 15 typů, máte k dispozici oktávu a půl v levé části klaviatury, což nelze změnit ani přenastavením split pointu mezi zvuky (!). Doprovody ničím nepřekvapí, ale několik z nich lze jistě dodnes s úspěchem použít při karaoke párty, nebo na večírku s evergreeny pro starší spoluobčany. Velmi potěšitelné je naopak to, že nástroj umožňuje komplexní tvorbu vlastních patternů, což byl ostatně další dobrý důvod si jej pořídit. Díky jednomu krátkému řádku textu na displeji je ale práce s programováním patternů téměř bolestivou zkušeností.

Sekvencer:

Je mojí povinností přiznat, že je v nástroji zabudovaný i sekvencer. Skladby na něm lze tvořit v šesti stopách a také zde lze přehrávat SMF soubory. Umožňuje také celkem podrobnou editaci, ale jak je u mě zvykem, ani jsem ho nezkoušel.

Závěrem:

Pořízením tohoto nástroje jsem sledoval doplnění trojice Casií o nástroj v chybějícím časovém úseku (2. polovina 90. let) a také jsem zamýšlel ulehčit si eventuální práci použitím programovatelných doprovodů. První bod samozřejmě plní, ten druhý lehce komplikuje nepřehlednost. Zvukově je to až na pár jmenovaných výjimek nástroj vcelku nudný, takže bych jej doporučil buď úplnému začátečníkovi jako odstrašující příklad, nebo někomu, kdo hledá zvuk 90. let včetně jeho negativ. Nabízí se srovnání se stejně starým Soltonem MS60, ale to je přeci jen nástroj pro profíka a milé Casio prochč(močí) jako sněhuláka. Já sám bych si ho podruhé pořídil pouze v případě, že bych přišel o všechny ostatní nástroje a musel jsem jet honem někam hrát, tohle bylo jediné k mání a to ještě za hubičku.

V příštím článku laskavé čtenáře seznámím se (zatím) posledním produktem firmy Casio a to modelem CTK-1000 a slibuji, že to bude zajímavější čtení!

Nebohé Casio někdo napájel dvoulinkou přiletovanou k úplně zrezavělým kontaktům na baterie, které do nástroje vytekly. Naštěstí poškodily jen ty kontakty a molitan na víku.

Vnitřek nástroje obsahuje spoustu vzduchu zejména v okolí reproduktorů.

Tomuhle říkám Casiotéka, tedy sbírka nástrojů z období mezi lety 1987 a 2004. Ve společnosti CTK-811EX vidíte HT-6000, CTK-1000 a CTK-900. Každý z nich má něco do sebe...