Czechkeys

Alesis QS 6.1 (1998 - 2002) + karta Stereo Jazz Piano Nástroj jsem pořídil v říjnu 2007. Hlavními důvody k pořízení byla malá hmotnost (cca. 8,5 kila), polovyvážená klaviatura, 64 hlasá polyfonie a dobrá pověst co se týče zvuku akustického klavíru, varhan a efektové jednotky. Nástroj je třetí generací syntetizérů rodiny Quadrasynth, jeho přímým předchůdcem byl Alesis QS 6 s polovičkou vzorků v ROM, bez real-time tahových potenciometrů a s malým displejem. Jeho nástupcem byl QS 6.2, lišící se pouze designem (je stříbrný a zaoblený), 24.-bitovým D/A převodníkem (QS 6.1 má 18.-bitový) a pouze jedním slotem na PCMCIA kartu. Zvuky a funkce: Po stránce zvuků jsem skutečně nebyl na první poslech zklamán. Nástroj obsahuje samply piana ze zvukového modulu Alesis Nanopiano (8' Bossendorfer, slušný Wurlitzer a mnohá další el. piana), má nasamplováno všech devět registrů Hammondek včetně lomených oktáv a spousty materiálu k tvorbě dalších zvuků (například tzv. Flute wave, ze které se dá vytvo

Roland JV-50 + expanzní karta VE-JV1E (1993 - ?) Tento nástroj nepatří do rodiny Rolandů řady JV, jak by se mohlo podle názvu zdát. Jeho základ tvoří zvuková banka z Rolandu Sound Canvas SC - 55, jeho přímým příbuzným je JV - 35 (neobsahuje SMF Player a disketovou jednotku) a jeho předchůdcem JV - 30. Expanzní karta VE-JV1E obsahuje zvukové banky z nástrojů Roland JV-80 (90) a JV-1000 + dvě efektové jednotky. Nástroj byl koupen roku 2004 kvůli rezonančnímu Low Pass filtru, malé hmotnosti a rozměrům. Na stojanu vystřídal Yamahu PSR-540 v roli druhých či třetích kláves a sloužil takto po více jak tři léta. Zvuky a funkce: Roland JV-50 obsahuje GM a GS kompatibilní sadu průměrných zvuků, přičemž se mezi nimi občas najde něco, co opravdu zaujme. Díky expanzní kartě se počet zajímavých nebo alespoň použitelných zvuků značně rozšiřuje, ale vcelku lze říci, že využít lze tak asi čtvrtinu zvuků. Obecně velmi použitelné jsou smyčcové sbory, flétny, akustické kytary, basy (velmi hutné), některá

Historie pian Resonet a osudy jejich tvůrců (2) Byl ještě někdo jiný, kdo se pokoušel snímat zvuk? V mé době  však nikdo jiný jak v Československu, tak i v ostatní Evropě dle mého nejlepšího vědomí a znalostí, s podobným nástrojem na trh nepřišel. Právě pro tento fakt jsem byl úspěšný v jednání s panem Nováčkem o prodání licenční výroby do Kanady a Austrálie - ovšem na druhé straně to byl začátek mého konce v bolševické zemi..... O tom, jak se bolševici vyvinou jsme pochopitelně neměli tušení. V případě, že bych byl tušil čeho všeho jsou schopni, byl bych pryč i se svým RESONETEM již koncem února 1948... a pochopitelně s celou rodinou. Ale v té době jsme všichni mysleli, že to nemůže vydržet ani rok !! Jaký to tragický omyl !!" Velezrada a špionáž Výrobní licenci dokončeného a funkčního piana nabídl L. Kořán do Kanady a Austrálie. Následně dostal upozornění, že se o něj zajímá státní bezpečnost, neváhal a odcestoval sám bez své rodiny do zahraniční. Za krátký čas se dobrovolně vrá

Ensoniq TS-10 a TS-12 (1993 - 1996) Ensoniq TS-12 jsem zakoupil hlavně kvůli 6,5oktávové klaviatuře s kladívkovou mechanikou Fatar někdy na začátku roku 2002. Zvuk mi tehdy připadal do sluchátek trochu plechový, tento názor jsem však změnil, jak vyplyne z dalšího textu. Vše se odvíjelo od porovnání s mnou tehdy používanou Yamahou PSR-540, což dnes vnímám spíš jako porovnávání jablek s hruškami. Prodán byl na podzim 2008 zpět původnímu majiteli (!) Hodnocení zohledňuje, že se jedná o nástroj konstrukčně starý 17 let. TS-12 je větším bratrem TS-10, která má pětioktávovou polovyváženou klaviaturou s polyfonním aftertouchem. Ten jsem si koupil v březnu 2010, protože se mi po Ensoniqu TS moc stýskalo :o). Zvuky a funkce: Nástroj je dost zaměřen na simulaci akustických a elektrofonických nástrojů, což patrně zapřičinilo jeho jediný větší nedostatek, že jeho dva filtry nejsou rezonanční. Několik typů plně programovatelných rezonančních filtrů je ale obsaženo v efektovém procesoru, který naopa

Generalmusic (GEM) S2 Turbo (1996 - 1998) Italská firma GEM uvedla workstatioon S2 Turbo jako následovníka původní verze S2, oproti kterému nástroj "umí" 32hlasou polyfonii, má "zadrátovány" tzv. uživatelské programy přímo v ROM (dříve dodávány na disketě) a přibylo i několik užitečných funkcí. Současně s 61 klávesovou verzí byla vyráběna i 76 klávesová verze (S3) a modul S2R. Přídomek Music Processor má dokumentovat širokou variabilitu požití nástroje nejen jako syntetizéru či workstation, ale i jako výkonného MIDI ovladače a sampleru. I přes nesporně bohaté vybavení a spoustu knihoven zvuků a skladeb nabízených na disketách, s tímto typem firma GEM neudělala díru do světa. S2 je přímým předchůdcem i u nás známého Equinoxu, oproti kterému má však i některé výhody (viz další text). Zvuky a funkce : Díky dvojici rezonančních filtrů (12 dB/Oct. každý, nebo 24 dB/Oct. při paralelním řazení a stejném nastavení obou filtrů) je S2 přímo určen k reprodukci zvuků ze staršíc

Proč zde popisuji nástroje zahraniční výroby? Otázka v nadpisu se zdá být zcela na místě, proč by stránky věnované ČS elektronickým a elektrofonickým nástrojům měly obsahovat popisy nástrojů vyrobených jinde? Vedou mě k tomu čtyři dobré důvody: 1) Český web je skoupý na informace tohoto druhu. Existuje sice pár stránek, kde autor (stejně jako mám v plánu i já) popisuje svoje nástroje a zkušenosti s nimi, po světě je mnoho syntetizérových a varhanních webů, ale nikde není všechno, což souvisí s důvodem č. 2 2) Rád používám nástroje u nás méně obvyklých značek. Ne snad, že bych neměl Yamahu či Rolanda, ale kde najdete v češtině popis třeba Alesisu QS 6.1 nebo GEM S2 Turbo? Třeba někoho zaujmou a tady bude mít možnost se o nich alespoň něco dozvědět. Také si a priori nemyslím, že je vždycky nezbytné kupovat nové nástroje, spousta starších nástrojů zní i po letech dobře i přesto, že mají v ROM paměti (pokud vůbec nějakou mají) jen pár MB vzorků. 3) Na některé nástroje vzpomínám s nostalgií

Tento článek mi poslal pan Jiří Janků, hudební publicista, sběratel kytar a mimo jiné také organizátor výstavy ČS elektrických kytar v Hradci Králové 2007 ( Zde naleznete reportáž ČT z této výstavy). Je zveřejněn bez úprav a jedná se o část jím připravované knihy. Kvůli omezení velikosti článku (20 000 znaků) musel být rozdělen do dvou částí. V článku se také uvádí, že "sériový" Resonet měl sedm oktáv, jak je ale patrné z fotografií, klaviatura byla šestioktávová. Panu Janků mnohokrát děkuji za pomoc! NOVÉ: Po čase se mi opět ozval pan Janků a jako vždy s něčím velmi zajímavým. Dne 1.9.2008 odvysílala Česká televize dokument z cyklu V zajetí železné opony věnovaný panu Ladislavu Kořánovi, o němž je také tento článek. Dokument si můžete pustit zde . Panu Janků tímto opět mnohokrát děkuji za pomoc! NOVÉ: Zde naleznete dokument České Televize z cyklu Zašlapané projekty týkající se zde popsaných událostí. První vývoj elektromagnetické snímání zvuku v Československu po roce 1

Resonet 6 (1949) Po ukončení vývoje čtyřoktávového piána, hračky s malými klávesami, bylo pánům Kořánovi a Vlčkovi jasné, že dospělý nástroj přeci jen potřebuje větší rozsah a standardní velikost kláves. Roku 1949 proto postavili první kus většího nástroje s šesti oktávami pianových kláves. Ještě toho roku byl prodán první kus tohoto nástroje, jehož fotografie je zde: Podle pamětníka, majitele firmy Resonet pana Kořána bylo do znárodnění podniku vyrobeno asi deset kusů tohoto nástroje, přičemž jeden měla žena Rudolfa Kortése, jedno např. sloužilo v orchestru Karla Vlacha. Bližší technický popis zaslaný panem Jiřím Janků: Resonet 506 váží 43 kg a má rozměry 50x115 v základně a 16 cm na výšku. Tento sériový model měl levý nožní pedál, který umožňoval řízení hlasitosti. Blatenská továrna RESONET uvedla pro hudebníky do prodeje tuto na svoji dobu převratnou novinku začátkem roku 1951 za prodejní cena 13 000,- Kčs. Princip piana Resonet 506 spočívá v elektromagnetickém snímání tónu, vyvolan

Akordeon Delicia Electra - rok výroby cca 1976-1977 Za další velice zajímavý příspěvek, popis akordeonu Delicia Electra s vestavěnou sekcí elektronických varhan, bicích a mikrofony pro snímání jazýčkových registrů, děkuji Zdeňku Hoškovi: Pod klávesami i basovými knoflíky akordeonu jsou umístěny spínací kontakty, ovládající přes připojovací kabel spínání tónů vytvářených v odělené elektronické jednotce, která je umístěná na reproduktorové soustavě. Svými hudebními možnostmi je elektronická část nástroje téměř srovnatelná s varhanami Vega. Uvnitř akordeonu je také mikrofonní snímač jazýčkových rejstříků umožňující jejich zesílení a reprodukci přes elektronickou jednotku. Akordeon Elektra umožňuje různé kombinace elektronické části s jazýčkovými rejstříky. Dle dokumentace měla Elektra řídící oscilátory RC tvořené ze tří tranzistorů ( kmitočet nejvyššího tónu C5 - 4186 Hz), další byly určovány příslušnými svitkovými kondenzátory. Na vstupu je společný obvod vibráto a havaj, který je možné

Syntezátor 3-83 Unisono Jedním z paradoxů doby nedávno minulé bylo, že se leckterý podnik či družstvo zabývalo výrobou něčeho, co bylo na hony vzdáleno původnímu zaměření. JZD Slušovice vyrábělo počítače a např. Okresní Podnik Služeb v Hodoníně vyráběl syntetizér 3-83 Unisono. Na tento fakt mne upozornil p. Ivan Hirländer ze Slovenska a tímto mu mnohokrát děkuji za pomoc, fotky a popis nástroje! P. Hirländer píše: Pozeral som si Vase stranky o ceskoslovenskych EHN a chybaju tam informacie o syntezatoru 3-83 Unisono, ktory vyrabal Okresny podnik sluzieb Hodonin. Bol to jednohlasy analogovy syntetizer s zmensenou klavesnicou cca z roku 1983. Pouzival kombinaciu aditivnej a subtraktivnej syntezy - 2 oscilatory s nastavitelnym pomerom hlasitosti a samostatne zapinatelnymi osmimi harmonickymi, filtrom, LFO, niecim ako glide a podobne. Jeho konstrukcia bola velmi nestabilna a zvlastne nelogicky urobena. Nastroj som vlastnil a cca pred 2 rokmi som ho poslal do Prahy jednemu cloveku na predaj,