Czechkeys

Amatérský mixážní pult Zdeňka Hoška Dnes se podíváme do trochu jiné oblasti, než je téma tohoto webu klávesové nástroje a to oblasti zesilovačů. Na druhou stranu si ale řekněme, že bez zesilovačů bychom zvuk elektronického nástroje neslyšeli a bez mixážního pultu bychom nedokázali sloučit zvuk z několika nástrojů, na které hráči hrají. Chtěl bych proto postupně představit několik amatérských řešení výkonových zesilovačů, nástrojových aparatur - komb a mixážního pultu, které byly použity právě ve spojení s klávesovými nástroji. Takovýchto konstrukcí bychom nalezli mezi amatéry mnoho, zde ale představuji ty své. Je to tedy jakési pouhé připomenutí doby minulé a tak je to třeba hodnotit. Konstrukce tohoto mixážního pultu pochází zhruba z 80.tých let a jeho výroba byla motivována snahou získat levné zařízení pro mixáž zvuku z několika nástrojů amatérské skupiny hrající pop rock. Zadáním bylo sloučit zvuk nástrojů a to varhan, syntezátoru, kytary, elektronických bicích a zpěvu. Bylo proto p

Amatérské elektronické varhany a syntezátor ze Slovenska Dnes se podíváme do hodně vzdálené historie amatérské stavby varhan a syntezátorů v našich končinách a to na Slovensku v letech kolem roku 1980-1985. Tyto fotografie jsem téměř po více než třiceti létech nalezl ve svém archivu a zjistil, že konstrukce pocházejí od mého dávného slovenského přítele, se kterým jsem si v těch letech dopisoval. Řešili jsme spolu různé technické problémy právě při konstrukci elektronických hudebních nástrojů ale i jiné elektroniky a vyměňovali si dokumentaci či součástky Rozhodoval jsem se zda tyto fotografie zde na tomto webu zveřejnit. Nakonec výsledek je zřejmý z tohoto článku a pokud si bývalý přítel své konstrukce pozná, může se ozvat k navázání přerušené konverzace. Věřím že by se zveřejněním souhlasil, neboť takovýchto konstruktérů mnoho nebylo a bylo by škoda abychom si tyto zajímavosti nepřipomněli. Svým způsobem měla tato oblast amatérské činnosti svá kouzla a to v tom, že po dokončení nástro

Polyfonní nástroj na bázi MHB208 M. Koláře V AR 11/93 řada A vyšel popis integrovaného obvodu MHB208 a schémata na zhotovení zjednodušené verze nástroje Delicia HT-37 D od ing. Miloše Kince. Pan Miloš Kolář mi zaslal jednak kopie stránek z AR, které se tématu týkají a jednak také fotografie jím zhotoveného vzorku. Pozorný čtenář si jistě všiml, že se jedná o zástavbu do základu ruského piánka Pille (popsáno v rubrice Tablehooters ). Panu Kolářovi tímto děkuji za příspěvek. Popis a bližší seznámení s obvodem MHB208 včetně jeho aplikace v originálním nástroji můžete nastudovat v článku Delicia HT-37 D zde .

Roland Jupiter 4 Compuphonic (1978 - 1981) Z mých předchozích článků již asi vyplynulo, že mám úchylku na staré Rolandy (od dob, kdy jsem vlastnil Juno 60 ) a tak jsem si nenechal ujít příležitost koupit tohoto krasavce. Nástroj strávil několik let na půdě v těsném obalu a díky tomu nebyl zrovna v nejlepším stavu, nefungovaly některé slidery, jeden oscilátor nehrál vůbec, další vynechávaly v některých stopových výškách, nástroj byl fatálně rozladěný atd. Díky skvělým službám a péči, kterou mu věnoval pan Pavel Vančura ( Synthservice ) je však dnes opět v použitelném a funkčním stavu. Typ Jupiter 4 představila firma Roland v roce 1978 v rámci rodiny Compuphonic, zahrnující kromě JP-4 také monofonní Promars se dvěma oscilátory a rhythmboxy Compurhythm CR-78 a 68. Nástroje pojilo použití mikropočítače 8048 k řízení ovládacích prvků (proto také Compuphonic). Polyfonie 4 hlasy a jediný oscilátor na hlas nebyly a nejsou zrovna velkou konkurencí pro tehdy kralující Sequentialy a Oberheimy, st

Junosť 75 (Юность-75) Jak jsem již několikrát nastínil, v Sovětském svazu a posléze v Rusku a několika odtrhnuvších se republikách se vyráběla celá řada podivuhodných a mnohdy i velmi zajímavých nástrojů. Netvrdím, že níže popsaný přístroj patří do kategorie velmi zajímavých, ale přeci jenom vzhledem k ojedinělému výskytu určitě nebude od věci jej blíže poznat. Přesně to jsem si řekl, když jsem si jej pořizoval. Patřím ke generaci, která ještě umí louskat bukvice (čti: rozumím azbuce), takže vím, že BAY se čte Vau a proto jsem bez obav pořídil tento skvost do svých sbírek. Tranzistorové varhany Junost 75 byly vyráběny patrně jako následovník neméně bizarního stroje Junost 73 a předpokládám, že ona číslice 75 znamená rok vzniku. Asi nejspíš jej vyrobil Muromskij Zavod, ale netuším kde. Štítek na spodní straně mašiny praví, že se jedná o elekramuzikalnyj instrument a že cena byla 650 rublů (tehdy 6500 Kčs), že nástroj vyžaduje 220V, 50 Hz, ale o původu mlčí. Kdybych byl Jeremy Clarkson,

Roland Juno 60 (1982) Ačkoliv tento článek je v podstatě zbytečný, neboť předpokládám, že popisovaný nástroj je dobře znám a článků a recenzí na něj najdete na internetu opravdu mnoho, musím jej sem zařadit už kvůli tomu, za co Junu 60 vděčím. Když jsem si někdy v roce 2001 koupil Ensoniq TS-12 , protože jsem po několika samohrajkách pochopil, že tudy cesta k lepšímu zvuku opravdu nevede, zjistil jsem náhle, že absolutně nechápu, co po mě ten nástroj chce, co je to Envelope, LFO, jak funguje ten filtr, zkrátka nástroji jsem vůbec nerozuměl. Na tehdejším internetu jsem začal intenzivně studovat veškeré dostupné vědomosti (zde si dovolím poznamenat, že česky nebylo vůbec nic, což mě později vedlo k založení tohoto blogu) a potřeba praktických zkušeností mě dovedla k rozhodnutí koupit nějaký starý analogový syntezátor s ovládáním všech funkcí potenciometry přímo na panelu. Z obrázků jsem se doslova zamiloval do Rolandu Juno 60, byl jednoduchý a přesně splňoval to, co jsem od něj čekal. By

CASIO CZ-1 (1986) Tak jako dobří holubi, i dobré nástroje se vracejí. Nemyslím tím nutně návrat stejného kusu, nebo typu nástroje, ale řekněme alespoň stejný druh syntézy a de facto i zvuk. Po další, asi rok a půl dlouhé absenci PD syntezátoru v mé pracovně (vzletný název pro zašívací pokojík se spoustou hraček), jsem zjara 2014 zakoupil již třetí Casio s PD syntézou, ale tentokrát již bez kompromisů rovnou nejvyšší model CZ-1. Vlastně nevím, proč jsem to udělal, ale asi to muselo proudit odněkud z podvědomí, které bezpečně ví, co potřebuje. Pro podrobnosti o historii nástroje prosím přejděte na článek o syntezátoru Casio CZ-5000 a až na výjimky platí i většina technických údajů zde uvedených. Hlavním rozdílem je to, že Casio CZ-1 se na rozdíl od všech ostatních dočkalo dynamické klaviatury s tlakovou citlivostí. Mechanicky je tato klaviatura měkčí, než ta u CZ-5000, ale možná se na ní již projevuje věk. Na rozdíl od nižších modelů má tato klaviatura jednotlivé klávesy na závěsech a v

Vermona Piano Strings (1978 - ?) Výrobce elektronických varhan Vermona, VEB Harmonikawerke z Klingenthalu v NDR v roce 1978 obohatil svoji nabídku o nástroje Vermona Piano a Vermona Piano Strigs. Zatímco první jmenovaný byl specializován na simulaci perkusivních zvuků, tedy klavíru, cembala atd., druhý a zde popisovaný nástroj byl navíc doplněn sekcí pro simulaci smyčcových nástrojů. Oba byly patrně zamýšleny jako doplněk k varhanám. Vermona Piano Strings je plně polyfonní elektronický hudební nástroj založený na stejném principu jako elektronické varhany této značky, kdy jsou generovány tóny nejvyšší oktávy a soustavou frekvenčních děličů dále získávány tóny oktáv nižších. Zvuk je dále zpracováván statickými filtry a přiřaditelnými efekty typu chorus/flanger. Celý nástroj je umístěný v dřevěné skříni, vrchní kryt je z hliníkového plechu polepeného černou koženkou. Jednotlivé funkce jsou ovládány tahovými (respektive výkyvnými) potenciometry a navzájem se vybavujícími izostaty. Napájí

YAMAHA DSR-2000 (1987) Kdo by neznal legendární (zde je toto slovo opravdu na místě) Yamahu DX-7, respektive některý z nástrojů používajících FM syntézu. Firma Yamaha s ní udělala pověstnou díru do světa a od roku 1983 zaplavila svět FM nástroji a typickými zvuky. Nástrojů řady DX bylo poměrně mnoho, například známé DX-7 používaly šest operátorů (v podstatě oscilátorů, ale tyto mohly nejen tvořit zvuk, nýbrž být i tzv. modulátorem, tedy vlastnosti jiného oscilátoru ovlivňovat) při 16hlasé polyfonii, menší a levnější nástroje (DX-9, 11, 21, 100 atd.) měly k dispozici čtyři operátory a osm hlasů polyfonie. Bylo jen otázkou času, kdy se FM objeví i v samohrajkách a nástrojích pro řekněme méně profesionální použití. Poprvé se tak stalo u nástroje Yamaha PS-6100, dále v prvních nástrojích PSR (některé používaly jen dvouoperátorový engine) a v roce 1987 na počest stého výročí výroby hudebních nástrojů přivedla firma na svět trojici pozoruhodných nástrojů s označením DSR. Nejmenší z nich, DSR

ARP QUARTET (SIEL ORCHESTRA) 1979 - 1983 V sedmdesátých letech se mnoho (povětšinou italských) výrobců pokusilo o konstrukci jednoduchého polyfonního nástroje s pokud možno co nejuniverzálnějším použitím. Nejinak tomu bylo i u firmy SIEL a výsledkem byl plně polyfonní nástroj Orchestra. Kromě původní značky byl téměř stejný nástroj distribuován i pod značkou slavného výrobce syntezátorů ARP s názvem Quartet. Jediným technickým rozdílem je přítomnost sekce Organ místo Reed u SIELu. Vzhled obou nástrojů je podobný, ARP má dvě verze, z nichž ta jednodušší je popisována zde. Nástroj byl dále zdokonalován ve spolupráci s firmou Sequential Circuits a v roce 1983 byla na trh uvedena novější a dokonalejší verze s názvem SIEL Orchestra 2, nebo také Sequential Prelude, na stejném základu je postavená i polyfonní sekce nástroje SIEL Cruise (Sequential Fugue) a do stejné rodiny patří i SIEL Mono. Popisovaný nástroj jsem získal ve stavu "silná patina", kromě stop rzi, způsobených vlhkostí