Casio WK-7600

 Casio WK-7600 - Plastová sága pokračuje...

Před časem jsem začal řešit otázku, jaký nástroj by měl používat stárnoucí a líný klávesista pro hraní v akustické sestavě několika muzikantů jen tak v hospodě, venku mezi přáteli a také na zkouškách, kde není potřeba dělat veliký rámus. V prvním kole vyhrála Yamaha NP-V80 Piaggero, ale jsem kluk zvídavý a stejně jsem chtěl vyzkoušet co nejvíce možností. Postupně jsem tak koupil a popsal i Roland GO:PIANO, Studiologic NumaCompact 2X a nyní přichází na řadu další plastový zázrak z Japonska, Casio WK-7600.

Očekával jsem, že výrobce zužitkuje osvědčená pozitiva z ZPI syntézy použité u zde popsaného CTK-900 a dále rozvinuté u větších modelů (bylo jich spousta, tak za všechny třeba WK-3700, 3800, 8000). Také jsem chtěl odstranit neduhy Yamahy NP-V80, tedy nevýkonné ozvučení, chybějící DSP procesor ale hlavně nepochopitelnou vlastnost, kdy zvuky jako smyčce a podobné při stisknutém sustain pedálu dozní ve velice krátké době po uvolnění klávesy (mimochodem tuto vlastnost mají všechny samohrajky od Yamahy včetně Tyrosu 3 a platí jen pro panelové zvuky, zvuky z GM a XG sad se chovají normálně). WK-7600 tedy nabízí 64 hlasů polyfonie, možnost vrstvení dvou zvuků na sebe a dělení klaviatury, kdy vlevo používá zvuk třetí, má možnost jakési úpravy zvuku, opravdové potenciometry pro ovládání Drawbars u simulace Hammondových varhan, vstup pro mikrofon, poměrně výkonné ozvučení a mnoho dalšího. Hmotnost je přijatelných 8 kilo, což pro nástroj o rozsahu klaviatury 76 kláves není vůbec špatná hodnota. Úspěch je tedy zaručen, ne?

Bohužel, ne tak docela. Když mi nástroj přišel (byl chudák pokrytý vrstvou špíny a prachu, asi ho majitel uskladnil v chlívku), zkusil jsem jej zapnout a vyzkoušet. První zvuk, který WK-7600 předvede, je akustické piano a musím přiznat, že první dojem byl nečekaný. Zvuk piana je hutný (i díky opravdu kvalitnímu ozvučení), barevný, příjemný a bez zbytečného cinkání ve fortissimu. Aby dojmy nebyly jednoznačné, zároveň pochopíte, proč je WK-7600 lehké a levné: Jeho klaviatura je hrozná. Ve stavu nového nástroje možná nebudí úplně nejhorší dojem. Klávesy z tenkého plastu totiž kloužou po unášeči, který je až na jejich kraji a mezírka mezi klávesou a unášečem je vyplněna hutnou vazelínou. Ta ale po čase zdegraduje a hlavně se setře, díky čemuž začne být klaviatura hlučná a měkká. Vazelína navíc absorbuje veškeré nečistoty z okolí, takže když mi milé špinavé Casio dorazilo, některé klávesy se nevracely vůbec. Následovala očista po kompletním rozebrání. Mazivo jsem chtěl nahradit plstí, ale nevejde se ani ultratenký pásek o tloušťce 0,3 mm. Pilovat unášeče nelze, jsou součástí spodního krytu nástroje a jsou nepřístupné. Pomohl jsem si papírovou páskou a do každé bílé klávesy jsem vlepil 5g závaží na vyvažování hliníkových kol. Výsledek dočasně zafungoval, teď po víc jak roce bude nutno vymyslet, co dál. Mimo výše uvedené jsou klávesy jen o malinko širší, než u Yamahy, ale aspoň mají mělčí dohmat.

Ale asi bych měl nástroj spíše popsat. Černý plastový obal celkem zdařile imituje texturu „drátkovaného“ a eloxovaného plechu. Kromě již zmíněné klaviatury máte k dispozici 9 potenciometrů sloužících k mixáži a také k ovládání táhel u simulace Hammondek, kolečko ohýbání tónu, modulační tlačítko (výrobce ušetřil…), tři tlačítka k ovládání perkusí u varhan, z nichž jedno je programovatelné a může ovládat například efektovou jednotku. Uprostřed panelu je celkem veliký displej, jehož velkou část zabírají sloupce indikující úroveň právě znějícího zvuku. Vlevo jsou tlačítka pro ovládání doprovodné jednotky, vpravo další pro zvukové banky a pohyb v menu nástroje. Kolem displeje pak pár tlačítek pro volby menu (mixer, tone editor atd.) a kolečko enkodéru. V rozích jsou pod textilními síťkami dvoupásmové reprosoustavy s bassreflexem. Zezadu se nachází kupodivu docela slušný set konektorů: Kromě vstupu napájení je zde dvojice linkových výstupů, výstup na sluchátka, vstup pro mikrofon, linkový vstup, vstup pro další nástroj a vstup pro pedál. Nalevo pak USB typu B a slot pro SD kartu. Dle moderní filozofie byl nástroj zcela zbaven MIDI portu. Zespodu se do nástroje dá nacpat 6 kusů baterií typu D.

Zvuky v nástroji jsou spíše průměrné, rozhodně bych po zkušenosti s CTK-900 čekal víc. Ale abych nebyl jen kritický, již zmíněný základní zvuk piana je opravdu hezký, byť by mu slušel delší sustain. V menu nástroje je ještě několik dalších pian a asi nejhezčí z nich je Classic Piano, které používá dokonce vzorky z jiného nástroje. Další vyloženě fajn je možnost simulace Hammondek, kdy máte na výběr mezi generátory sinusovek a tzv. Vintage, tedy cosi, co napodobuje nepřesnosti elektromechanického generátoru. Kromě obvyklých devíti výšek máte k dispozici Second a Third perkuse a leslie efekt, to vše s ovládáním v reálném čase. Casio se sice neobtěžovalo simulací lomených oktáv, ale Hammondky tu zní skvěle. V nástroji najdete několik hezkých zvuků dechů, vokálů, saxofonů a podobně, které však nijak nevybočují ze standardu posledních cca dvaceti let. Výrobce uvádí, že jich je v nástroji 820, ale spousta z nich se opakuje s malými obměnami. Nástroj také nabízí jednoduchou úpravu zvuků pomocí pár parametrů: Attack, Sustain, Filter Cut-off, Vibrato type (4 typy), Depth, Rate a Delay, polohu zvuku v oktávách a routing na reverb a chorus nebo DSP. DSP se dá programovat pár parametry. Všimněte si, že na rozdíl od CTK-900 chybí parametr Resonance u filtru. Je to tím, že tento nástroj má pouze statický filtr (LPF), nebo spíše tónovou clonu. Další mínus proti ZPI syntéze.

Efektová jednotka je po CTK-900 už jenom zklamáním. Reverby doznívají v jakémsi echu, podobně jako u Technicsu SX-AX7, ale ten byl o třicet let starší. Jednotky jsou pouze dvě, kromě reverbu musíte zvolit buď chorus, nebo DSP. Jednotka DSP nabízí další efekty jako třeba delay, zkreslení, flanger a nějaké (většinou úplně nesmyslné) kombinace. Jako slušný bych označil asi jenom ten chorus. Například se zkreslením je nutno pracovat s citem a ani tak není vytvoření třeba solidní elektrické kytary lehké a výsledek nebývá nijak přesvědčivý.

Doprovodná jednotka nabízí množství automatických doprovodů s dvěma variacemi, předehrou, dohrou a dvěma výplněmi (fill-in). Některé doprovody jsou celkem hezky zaranžované, zejména pro moderní styly je nástroj dobře použitelný. Bohužel, třeba bicí znějí plastově a uměle, tady by asi i nezkušené ucho poznalo, že to nehraje kapela. Jednotku lze i programovat, ale nezkoušel jsem to. Mezi další funkce patří automatická harmonizace melodické části a arpeggiátor, takže si zahrajou i jednoprsťáci.

Nástroj má šestnáctistopý sekvencer s možností editace, ani ten jsem nezkoušel. Kromě klasických MIDI not umí také zaznamenat audiostopu, do které kromě svého generátoru zvuku dovede namíchat i vstup z mikrofonu, audiovstupu nebo připojeného nástroje. Vstupy lze obohatit některým z efektů. Takovouto možnost většina laciných nástrojů nenabízí, ale na druhé straně se ptám, k čemu je to v době, kdy máme každý nějaký ten počítač, tablet, nebo nahrávalo, dobré. Preferoval bych možnost použití vlastních samplů, jak tomu bylo u nástrojů s ZPI procesorem.

Veškerá nastavení se ukládají na SD kartu, nebo je možno použít USB rozhraní. Casio také vydalo SW pro počítač, který mimo jiné umí konvertovat audiosoubory pro použití v nástrojích řady WK/CTK. Opět bych se mohl ptát, proč to nečte klasické waw nebo mp3 soubory.

Co říci závěrem? Casio WK-7600 dovede překvapit opravdu kvalitním ozvučením, zvuk akustického klavíru je velmi příjemný, simulace Hammondek a možnost ovládání stop v reálném čase je na tu cenu super. Některé další zvuky jsou slušné, nebo přinejmenším použitelné. Líbí se mi řešení napáječe s oddělitelnou přívodní šňůrou. Díky hmotnosti něco přes 8 kilogramů se to dobře přenáší. Dobře to funguje na zkouškách a při hraní akusticky s kamarády. V hospodě jsem to bohužel ještě neměl, protože nám v tom brání přítomnost Kovidu a neustálé lockdowny. Venku bez možnosti napájení ze sítě jsem dal přednost Rolandu GO:PIANO, je o polovinu lehčí a funguje na tužkové baterie. Aby bylo tohle Casio opravdu dobré, muselo by to mít jinou klaviaturu, tahle je opravdu hrozná. Také by bylo skvělé, kdyby výrobce raději rozvinul starší ZPI syntézu třeba zvýšením polyfonie na 64 hlasů a přidal zvuk piana, který je v tomto nástroji. Problematiku přenosného, lehkého a ozvučeného nástroje tímto stále nepovažuji za vyřešenou, příště se můžete těšit na popis Rolandu GO:KEYS.