Roland GO:PIANO

 Roland GO:PIANO (2017 -  )

Na povrch spartánsky jednoduchý, minimálních rozměrů a hmotnosti, avšak veliký svojí podstatou, chtělo by se napsat k tomuto nástroji. Design skříně trochu připomíná tvary Soltonu K-160, ale mašinka je ještě menší, než Alesis QS6/6.1. Pokud jej uchopíte do rukou, zjistíte, že to nemohlo být snad už ani lehčí. V pětioktávovém provedení,  mezi nástroji s vlastním ozvučením, budete těžko hledat subtilnější konstrukci. Piano Roland GO:PIANO bylo pořízeno ze zvědavosti, jak jsem uvedl v článku o Yamaze NP-V80, hledal jsem co nejlehčí a nejsnadněji použitelný nástroj pro hraní jen tak v partě s pár kytarami a dalšími akustickými nástroji.

Specifikace nástroje naznačuje jeho silné i slabé stránky: 128 hlasů polyfonie bohatě dostačuje pro hru se stisknutým pedálem sustain. 61 kláves zase omezuje použitelný rozsah hry. 40 vestavěných zvuků omezuje použitelnost pro hraní v plesové kapele (a nebo to stačí?). Žádná možnost dělení klaviatury či vrstvení zvuků (proč, proboha, když to zvládne 128 hlasů?). Zvuky i efekty pouze presetové, žádné MIDI a linkový výstup. Na druhé straně ty rozměry a váha pouhých 3,8 kilogramu, napájení šesti tužkovými bateriemi… A možnost Bluetooth MIDI i audio, no, bude to recenze plná protikladů!

Ale začněme od začátku. Plastová černá skříň má pouze jediný fyzický ovládací prvek a to tlačítko zapínání. Všechny ostatní jsou dotykové, na panelu je pouze naznačena ikona funkce, kterou ovládají. Zleva to jsou: Dvě plošky pro nastavení hlasitosti, další ovládá menu (transpozice, poměrná hlasitost reverbu, LCD kontrast atd.), demo, metronom, dvě plošky pro posun klaviatury o oktávu nahoru a dolu (při opakovaném stisknutí o další dvě), ploška pro start/stop jednostopého sekvenceru, další pro nahrávání. Vpravo od displeje pak + a – pro nastavení hodnot, „domeček“, který vrací nástroj na první zvuk (GO Grand) a konečně čtyři plošky pro kategorie zvuků. Tyto ovladače reagují citlivě, když to nepotřebujete, naopak, málokdy se do nich trefím při hře. Změnu indikují „cvaknutím“ v reproduktorech, což lze sice vypnout, ale pak nemáte jistotu, zda jste skutečně provedli požadovanou operaci. Uprostřed panelu modře září displej, na můj vkus až příliš jasně. V rozích jsou dva eliptické reproduktory pod jednoduchou mřížkou z plastu. Jejich zvuk je celkem uspokojivý a ani při nejvyšší hlasitosti neprotestují proti nejhlubším tónům, zato však začínají rezonovat ve středních frekvencích. Zezadu je malý USB konektor (jako by se tam nevešel normální!), 6,35 mm Jack pro pedál, konektor napájení, 3,5 mm Jack pro sluchátka a další pro vstup signálu z dalších zařízení. Ten není regulován ovládáním hlasitosti nástroje, což oceníte v momentě, kdy zjistíte, že menu neobsahuje funkci Local Off.

Klaviatura nástroje má rádoby pianový tvar (krytá čela) a je dosti tvrdá. Je otázkou, zda je to dobře, či nikoliv, protože není nijak vyvážená. Povrch imituje asi slonovinu, neboť má jakousi texturu. Snad se v tom nebude držet nečistota. Mám nastavenou nejvyšší citlivost, jinak se do toho musí pořádně bušit. To má asi začátečníka zaškolit na pozdější nákup nástroje s kladívkovou mechanikou. No, nevím…

Zvuková banka obsahuje 40 nástrojů. Akustická piana uspokojí, ačkoliv zní trochu plastově. Mají dokonce simulaci sympatetické rezonance při stisknutém pedálu. Elektrická piana jsou také pěkná, mají však napevno přiřazené efekty, které ne vždy chcete využívat (například tremolo u Wurlitzeru). Varhanní sekce obsahuje 3X stejný zvuk „Full Drawbar“; jednou bez leslie, jednou s pomalým a jednou s rychlým otáčením. Dále jsou tu jazzové hammondky s clickem, pěkné píšťalové varhany, pozitiv a mussette akordeon. V poslední kategorii najdete různé zvuky, jako například geniální Jazz Scat, dvě basy, nylonovou kytaru, syntezátorovou plochu, smyčce, sólový syntezátor nebo třeba jednu bicí sadu. Zvuky jsou vybrány vcelku účelně, byť bych třeba oželel dosti nepodařený trombón, SFX sadu, nebo sólové housle.

Přes funkci Bluetooth můžete ovládat například Garage Band v zařízeních od Apple, funguje to výborně, jen audio má značné zpoždění a tak je nutno použít kabel a klasický audio vstup.

GO:PIANO jsem důkladně otestoval ve společnosti jedné akustické kytary a baskytary s malým bateriovým kombem (též Roland). Hrálo se venku na baterie stylem "nenaštvat okolí hlukem" a velmi mě překvapilo, že to takhle jde. Navíc baterie v piánu vesele vydržely celovečerní hraní, takže nebylo ani potřeba je vyměnit za čerstvé.

Myslím, že pro decentní hru, hledáte-li opravdu lehký nástroj, je GO:PIANO dobrá volba. Naopak, asi bych to nedoporučil začátečníkovi, tedy má-li prostor pro větší nástroj s lepší klaviaturou. Roku 2019 (tuším) obohatil výrobce trh 88klávesovou verzí, které ale ubral displej a hlavně zvuky (má jen 4). Tuto verzi bych si asi nepořídil… Roku 2020 přibylo bílé GO:PIANO se zabudovaným hlasovým ovládáním (Alexa). Fakt důležitá funkce. Kdyby radši vydali update SW s možností vrstvení zvuků, splitu a volného routingu efektů (viz konkurenta Casio CT-X1, který se objevil v létě 2021). Vedle GO:PIANA také existuje červený nástroj shodného tvaru zvaný GO:KEYS, který má spoustu zvuků, nějaké možnosti ovládání v reálném čase a zajímavě řešený arranger. Pochopitelně, to vše je na úkor kvality klavírních zvuků. Možná ho někdy vyzkouším a popíši.

GO:PIANO si zahrálo ve skladbě na tomto videu ve společnosti Casia CTK-900, Casia HT-6000 a Yamahy QS300: