Roland JX-305

Roland JX-305 Groovesynth (1998)

Náhoda tomu chtěla, že se mi dostalo příležitosti vyzkoušet další modrý technostroj (naposledy to byl německý Quasimidi the Raven). Seznámení s tímto strojem sice proběhlo poněkud povrchně, ale myslím, že by bylo škoda toho nevyužít a nenapsat tento článek. Roland JX-305 přišel na trh v roce 1998, kdy u nás i ve světě stále ještě frčely elektronické taneční styly a rytmy a právě pro jejich tvorbu byl tento nástroj určen. Nemám tušení, kolik známých hitů na něm vzniklo, nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem těchto stylů, ale na mašinu samotnou jsem byl zvědavý.

Trocha encyklopedických znalostí: Podle informací z internetu se jedná v podstatě o klávesovou verzi grooveboxu MC-505. Nástroj disponuje 64hlasou polyfonií, je v něm 640 zvuků, 256 pozic pro zvuky vlastní, 32 bicích sad a 20 vlastních, tři efektové jednotky (reverb, delay a vložený efekt), osmistopý sekvencer s kapacitou 50 skladeb a generátor groovů s 494 presetovými a 200 uživatelskými patterny.

Na první pohled je zřejmé, že ani modrá metalíza nezakryla blízkou příbuznost Rolandu JX-305 s nástroji řady JV/XP, neboť jeho obal je tvarově téměř shodný například s modelem XP-30 (viz také fotografii níže pro srovnání). Stejný je plechový spodek, plastové bočnice i hliníkový čelní panel střídmého tvaru. Klaviatura o rozsahu pěti oktáv je s výše uvedeným XP-30 tvarově shodná a rovněž rychlostně i tlakově citlivá, ale postrádá vlepená závažíčka. Inu, pro hraní groovů jedním prstem nejsou potřeba. Vlevo od klaviatury je notoricky známá páka pro ohýbání tónu a modulaci, která ve shodě snad se všemi stejně starými Rolandy ztratila citlivost na tlak, a tak ji k modulaci nelze použít. Samozřejmě by stačilo vyčistit nebo vyměnit mikrospínač uvnitř… Na panelu samotném najdeme zleva knob celkové hlasitosti, pět dalších pro ovládání obálky filtru, LFO nebo efektů v reálném čase, další dva pro ovládání filtru, úrovně a panoramy a doladění + portamenta. V dolní polovině je knob pro ovládání akcentu patternů a rozsahu arpeggiátoru, tři tlačítka pro zapnutí/vypnutí RPS a arpeggia a funkce Hold (hraje i po uvolnění klávesy). Další sekce slouží k okamžitému přístupu k funkcím Portamento, Split/Layer a transpozici po oktávách. Následuje tlačítko Transpose a ovladače sekvenceru. Uprostřed panelu najdeme malý dvouřádkový displej, který je zdrojem problémů, protože snad u všech kusů po čase odešel do křemíkového nebe. V popsaném nástroji byl již kýmsi vyměněn za model s modrým podkladem a bílým písmem. V kontextu se barvou obalu to působí esteticky hodnotně, leč displej samotný občas zobrazuje nesmysly, nebo posouvá zobrazení o pixel vzhůru. Pod displejem je pět tlačítek, kterými navolíte mód nástroje. Napravo od displeje je obligátní enkodér a dvě tlačítka pro zadávání hodnot, šipky pro posun v menu, tlačítka Shift a Undo/Redo, Enter a Exit pro ovládání menu nástroje. V poslední části panelu jsou shora tlačítka pro posun mezi bankami, výběr partu a otevření editačního módu, pod nimiž jsou tlačítka bank, respektive jednotlivých funkcí v módu editace. Na zadním panelu pak kromě konektoru pro externí zdroj a vypínače najdete MIDI trio, tři vstupy pro pedály, dvojici hlavních výstupů, výstup pro sluchátka a slot pro nesehnatelnou 5V SmartMedia kartu.

Jak už jsem psal, nástroj nezapře svoji blízkou příbuznost s řadami JV/XP a to se přirozeně projevuje i na jeho zvucích. Samozřejmě, že jeho banky jsou plné všemožných pazvuků pro použití v elektronické taneční hudbě, ale jsou zde také „živé“ zvuky o jejichž kvalitách je v dnešní době darmo mluvit. Mně připomněly tu bídu základních bank Rolandu JV-50. Avšak dobrá zpráva je to, že JX-305 je programovatelný syntezátor a zručný zvukový chemik jistě dovede uplést bič i z tohoto materiálu. Jen mu nezávidím to rozhraní s maličkým displejem. Zvuky lze obohatit reverbem a delayem a taktéž prohnat přes jeden z vložených efektů.

Plně programovatelný je i generátor patternů, pokud by ovšem nestačilo to, co do nástroje nalil výrobce. Já tady už asi tak týden vyháním červotoč z dřevěných částí našeho starého domu a stále ještě jsem se nedoklikal do konce nabídky. Patterny se v režimu RPS ovládají na dolní oktávě a půl, první klávesa C má funkci RPS Stop, ostatní mají každá jeden zvuk a pattern synchronizovaný s ostatními. Pokud chcete změnit tóninu, je nutno zmáčknout tlačítko Transpose a zadat požadovanou výši na klaviatuře. Jak se mění typ akordu, to jsem dosud nepochopil, ale asi to ani nejde, většina ukázek na youtube totiž spočívá v nekonečném přidávání a ubírání patternů v jediné výšce. A to není nic pro mě…

Ve své době šlo jistě o zajímavý počin, taneční elektronická hudba v klubech frčela a nacpat groovebox do kláves přeci jen mohlo umocnit kreativitu jejích autorů. Já sám si z této doby pamatuji, že pokud jsem se už v nějakém takovém podniku ocitl, působil jsem tam naprosto exoticky. Ten hluk mi nedělal úplně dobře, a když jsem se nedejbože dal přemluvit k tanci, byly (a jsou) mé pohyby toporné, připomínající zrezivělé železniční návěstidlo. Asi proto se ze mě nikdy nestal příznivec techna, D’N’B a podobných stylů (jak jsem už kdysi napsal v článku o Yamaze DJX). Pokud z elektroniky k něčemu tíhnu, byl by to nejspíš ambient a na ten se hodí úplně jinačí nástroje.