Czechkeys

Technics SX-AX-7 (1988? - 1989?) Ve druhé polovině 80. let se na trhu objevilo několik nástrojů, které pod povrchem obyčejné samohrajky skrývaly více či méně sofistikovaný syntezátor a umožňovaly tak tvorbu vlastních zvuků a většinou i práci s aranžérem. Takovými nástroji byly například keyboardy Yamaha řady DSR, nebo řada HT vyráběných firmou Casio. Korporace Matsushita Electronics, výrobce elektronických varhan a keyboardů, která byla tou dobou na vrcholu ve výrobě klávesových nástrojů, uvedla na trh v roce 1988 (některé prameny uvádí 1987, ale plastové výlisky jsou datovány až od ledna 1988) svůj model SX-AX7 a jeho dva levnější deriváty AX5 a AX3. Tyto nástroje výrobce označil jako Synthesizer Keyboards a po jednohlasém SY 1010 to byl druhý pokus o výrobu syntezátoru (keyboardy Technics, například SX-K700, nabízely možnost úpravy zvuku, ale jen pár parametry). Posledním pokusem o ryzí syntezátor byl model WSA1, který se nedočkal masivnějšího rozšíření, přestože nabízel dodnes obdi

Koncový zesilovač 2x60W - TW 120 Zesilovač je jedním z článků reprodukčního řetězce, bez něhož bychom si zde popisované klávesové nástroje příliš neužili. Popíši zde proto již klasický koncový stereo zesilovač bez korekčního stupně označený typově jako Transiwat TW 120. Zesilovač jsem v té době postavil a byl s úspěchem používán v malé pop-rockové skupině. Konstrukce pochází z 80.tých let minulého století a to již z roku 1975, kdy podnik "Elektroakustika" prodával stavebnice nebo hotové výrobky zejména pro členy "Hifi klubu" v prodejně firmy v Praze a to ulici Ve Smečkách. Zde m.j. bylo možné zakoupit mnoho dalších výrobků souvisejících s "Hifi" technikou ať to byly gramofony, přenosky, reprodukční soustavy, výhybky ale i např. vstupní díly pro VKV přijímače. Dále se kupovaly i stavebnice nebo samostatné díly, ze kterých bylo možné přístroje postavit. Pamatuji stavebnice polystyrénových reprobeden, gramofonu ale i různé zesilovače zejména TW40, který jsem

Generalmusic (GEM) WK3 (asi 1993 až 1996) Nástrojů značky GEM jsem na těchto stránkách popisoval již dvě řady a to syntezátory/workstations řady S (Turbo) a arranger workstation Genesys . Těžiště výroby klávesových nástrojů firmy Generalmusic tvořily zejména arranger keyboardy. Pro poloprofesionální a profesionální využití firma vždy nabízela několik typů, které se vyznačovaly množstvím funkcí, robustní konstrukcí a výborným zvukem. Jmenujme alespoň některé: WS1, WS2, WX2/3, i jemu podobný SX2/3 bez reproduktorů. V roce 1993 firma uvádí na trh nový keyboard WK3 (WK=World Keyboard) jako první v sérii WK, kde byl následován dokonalejšími modely WK4, WK6 a WK8 a na opačném konci "hierarchie menšími WK2 i WK1, později nahrazenými WK2000 a WK1000. Keyboardy řady WK měly kromě řady pokročilých funkcí nabízet také zvuky a styly z celého světa a byly také dodávány ve verzi Oriental pro blízkovýchodní trh. WK3 je nástroj s vlastním ozvučením, doprovody a šestnáctistopým sekvencerem má mo

Keyboard Portatone Yamaha PSR-520 Úvodem jen pár slov: Asi každý z nás přišel do styku s některým z nástrojů Yamaha PSR, tedy domácích a poloprofesionálních "samohrajek". Pro mě je to pak zejména vzpomínka na PSR-540, nástroj o dvě generace mladší, než níže popsaný. Začínal jsem s ním v kapele bez nejmenších znalostí o všem, co mi později ukázala práce se syntezátory a samplery a v době, kdy jsem jej pořídil (rok 2000) jsem si myslel, že to hraje skoro dokonale. Nástrojům Yamaha této řady nelze upřít, že ve své třídě vytvořily jakýsi standard, co by měla takováto samohrajka umět a jak by měla asi hrát. I z tohoto důvodu sem zařazuji tento článek napsaný p. Hoškem a děkuji za něj. Tento nástroj vyráběný firmou Yamaha kolem roku1995, je jedním z celé škály různě vybavených nástrojů od typu PSR-2 až do PSR-6700 (detailně na Wikipedii). Lze říci že tento nástroj je již zvukově nad průměrem podobných nástrojů. Stejně vybavený je i typ PSR-620, který ale navíc obsahuje disketovou j

Crumar Composer (1982) Tento nástroj se stal tak trochu kuriozitou už v době svého vzniku, neboť se počet vyrobených kusů odhaduje na maximálně 500, ale možná ještě méně, protože dosud jsou známy jen dvě série s výrobními čísly do 200. Popisovaný nástroj z prosince 1982 má výrobní číslo 196 v druhé sérii a je tak jedním z posledních svého druhu. Důvody jepičího života lze najít v zastaralé koncepci (plně polyfonní a monofonní syntezátor, varhany a smyčce), v konkurenci (Korg roku 1982 uvedl na trh Poly 61, Roland Juno 60) a cenou 1500 USD oproti například1750 u Juna 60 neměl Composer také moc šancí zvítězit. A konečně, již příští rok uvedla Yamaha na trh svoji DX-7, FM syntezátor se šestnácti hlasy polyfonie, rychlostně a tlakově citlivou klaviaturou, MIDI rozhraním... Zkrátka u Crumara bylo už tou dobou jasno, že je nutno změnit směr a roku 1983 uvádí na trh sérii nástrojů řady Bit. Crumar Composer je do určité míry vyvrcholením celé dlouhé řady plně polyfonních nástrojů, která začíná

Vermona Synthesizer (1982 - 1990) ...aneb Jak soudruzi v NDR neudělali chybu. Roku 1982 uvedl východoněmecký výrobce Harmonikawerke v Klingenthalu na trh jednohlasý analogový syntezátor s jednoduchým názvem Vermona Synthesizer. Jakoby tvůrci tušili, že tento nástroj zůstane jediným svého druhu, nedostal do názvu žádné jméno ani číslo. Postupně bylo během následujících osmi let ručně vyrobeno asi 1000 kusů, obvyklé popisy na internetu se shodují na tom, že jich většina skončila v Sovětském svazu. Jak ale víme, některé se objevily i u nás, níže popsaný a vyobrazený kousek vlastnil údajně nějaký dům pionýrů nebo tak něco. Nástroj má zespodu pečlivě zapsané evidenční číslo (tzv. DKP). Co koho vedlo k nákupu syntezátoru k dětem dnes už asi nezjistím, ale jsem si téměř jist, že si s jednohlasým nástrojem asi nikdo nevěděl moc rady a tak se zachoval v podstatě nepoužívaný až do dnešních dnů. Kromě nutného čištění potenciometrů a hlavně sběrnic pod klávesami byl plně funkční a vzhledově téměř

Elektronika EM-25 / Электроника ЭМ- 25 (1985 - 1992) Zvenku to vypadá trochu jako Juno zkrácené o oktávu, funguje to trochu jako Moog Opus 3 a je to popsané azbukou, co je to? Podle údajů v dokumentech začala výroba tohoto nástroje roku 1985 (schema se odkazuje na jiné zapojení filtru u nástrojů tohoto data výroby) a zatím nejmladší kousek jsem zaregistroval s datem výroby 1992, tedy v dobách, kdy výrobu nástrojů podobné koncepce dávno vzdali už i Italové. Znamená to, že tento nástroj, technicky zapadající do druhé poloviny 70. let měl za současníky například Ensoniq ASR-10, Korg 01W a pod. EM-25 byl "vintage" už v době svého vzniku. Na zahraničních trzích patří mezi sovětskými nástroji mezi ty běžné, problém bývá spíše sehnat kousek bez technických vad. Nejčastěji to bývají mrtvé kondenzátory pro dozvuk pod klávesami (u mého se měnily dva), běžné jsou i poruchy frekvenčních děličů (to mě naštěstí zatím minulo) a abych to neměl jednoduché, mému nástroji zase nefungovala obá

Farfisa Soundmaker (1979 - 198?) Soundmaker byl větším a mladším bratrem nástroje zvaného Syntorchestra a spolu s poslední a největší Polychrome tvoří trojici tzv. String-machines vyráběných značkou Farfisa. Ta byla známa hlavně mnoha typy svých elektronických varhan, jež zejména v šedesátých letech zněly z mnoha tehdejších nahrávek. I přesto, že polyfonní sekce Soundmakeru je svojí podstatou obdobou elektronických varhan (technologie generátorů nejvyšší oktávy a děliček), nástroj nemá varhanní sekci. Výrobce patrně očekával, že majitel Soudmakeru zakoupí i varhany téže značky. Nástroj se skládá ze tří sekcí a to: Strings , klasické syntetické smyčce produkované v té době mnoha nástroji různých značek. Smyčce mají 2 polohy a to 8 a 4 stopy a lze jim regulovat hlasitost, ostrost (Brilliance), dozvuk (značeno Sustain, ale jde o parametr Release) a náběh (Attack). Zvuk smyčců z Farfisy Soundmaker bych zařadil k tomu lepšímu, co lze v dané kategorii nástrojů slyšet. Poli , tedy polyfonní s