Czechkeys

  Pan Zdeněk Hošek mne opět potěšil skvěle zpracovaným článkem o elektronických obvodech varhan Delicia Vega. Jelikož jedny mám a také zásobu (některých) dílů, i mně tento článek napomůže jim aspoň trochu porozumět. Příjemné čtení a Zdeňkovi veliký dík! Již jsem zde na webu ve svém článku před mnoha lety tyto varhany a jejich obvody popisoval. Nyní ještě doplním nějaké detaily z vlastního provedení rozhodujících desek elektroniky a jejich osazení součástkami. Tyto desky jsem získal z vraku varhan Delicia-Vega, které zřejmě nějaká instituce likvidovala. Můžete si tedy prohlédnout vlastní provedení těchto desek. Doba je to hodně vzdálená a součástková základna v době začátku výroby těchto varhan tj. cca kolem roku 1979 nebyla jistě ideální. Přesto se ale dle mého názoru konstruktérům podařilo navrhnout docela zajímavý nástroj samozřejmě poplatný době. Z pohledů je patrné optimální rozmístění součástek a dobré využití plochy desek. Je zřejmé, že se jedná o jakýsi analogově-digitální hybri

Roland JX-305 Groovesynth (1998) Náhoda tomu chtěla, že se mi dostalo příležitosti vyzkoušet další modrý technostroj (naposledy to byl německý Quasimidi the Raven ). Seznámení s tímto strojem sice proběhlo poněkud povrchně, ale myslím, že by bylo škoda toho nevyužít a nenapsat tento článek. Roland JX-305 přišel na trh v roce 1998, kdy u nás i ve světě stále ještě frčely elektronické taneční styly a rytmy a právě pro jejich tvorbu byl tento nástroj určen. Nemám tušení, kolik známých hitů na něm vzniklo, nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem těchto stylů, ale na mašinu samotnou jsem byl zvědavý. Trocha encyklopedických znalostí: Podle informací z internetu se jedná v podstatě o klávesovou verzi grooveboxu MC-505. Nástroj disponuje 64hlasou polyfonií, je v něm 640 zvuků, 256 pozic pro zvuky vlastní, 32 bicích sad a 20 vlastních, tři efektové jednotky (reverb, delay a vložený efekt), osmistopý sekvencer s kapacitou 50 skladeb a generátor groovů s 494 presetovými a 200 uživatelskými patter

Korg Poly 61 (1982) Že je méně někdy více, jsem zde už několikrát zmiňoval. Vždycky na to myslím, když se hrabu v nekonečných menu nástrojů, ale i nejrůznějšího software, ten mobilní nevyjímaje. U Korga na to asi přišli už na začátku osmdesátých let a jako pokračovatele známého Polysixu stvořili tento šedivý přízrak. Patrná byla snaha šetřit na ovládacích prvcích, neboť ubyly téměř všechny, ale i nabídka funkcí nebyla nijak oslnivá. Podstatnou novinkou ale bylo to, že nástroj dostal druhý oscilátor na hlas. Nástroj je umístěný ve skříni z dřevotřísky, jejíž vrchní část je plechová, nevyvážená syntezátorová klaviatura o rozsahu pěti oktáv nemá rychlostní ani tlakovou citlivost. Nalevo od ní se (na rozdíl od Polysixu) objevil čtyřsměrný joystick a na panelu tři dvoumístné displeje, pět knobů (Volume, citlivost joysticku, frekvence druhého LFO, ladění a rychlost arpeggio), 17 tlačítek a tři přepínače. Vzadu pak naleznete terminál a na něm zleva: Přepínač pro blokování obsahu paměti, pře

Alesis Micron (2004) A tohle je jako co? Je rok asi tak 2004 nebo 2005, koukám do nabídky klávesových nástrojů na nějakém internetovém obchodě a nevěřím svým očím. Na monitoru se objevil stříbrný kvádr s červenými bočnicemi, jehož designér se asi inspiroval cihlou. Prý evoluce VA syntezátoru Ion s přidanými efekty a možností skládat a hrát patterny. Ale zmizela oktáva kláves, knoby, a displej se smrsknul na dva řádky textu. Takovou blbost si určitě nikdy nekoupím… Je duben 2022, covid games se chýlí ke konci a na Marketplacu je Micron za celkem rozumný peníz. A majitel je ochoten ho poslat po kamarádovi, který bydlí cca 30 kilometrů ode mne, kde si jej mohu vyzvednout. To se musí zkusit! Taková roztomilá hračička to je a nezabere moc místa, vždyť to má jen tři oktávy. A vypadá jak cihla! Takže jsem sednul do auta a pro Microna si dojel. Autoři recenzí vrkali, jak reálný analogový feeling ze hry to způsobí, a jak tučné a znělé zvuky vydati ze sebe dokáže. Zvuky z ukázek na Youtube m

Behringer Poly D A je to tady. Po letech sledování vývoje a nových produktů se i zarytý milovník historických mašin odhodlal a koupil si syntezátor Behringer. Asi to muselo přijít, ceny klasických nástrojů se dostaly do astronomických výšin, zatímco jejich spolehlivost klesá úměrně k věku. Pořídit si klasický Minimoog   už představuje skutečnou investici a co si budeme namlouvat, něco takového se člověk pomalu bojí byť jen zapnout. Behringer vzal trh se syntezátory útokem a daří se mu díky cenám velice dobře. Vzhledem k tomu, že popisovaný nástroj je dobře známý a jeho specifikace snadno najdete na internetu, chtěl bych se soustředit na jeho vlastnosti a případné nedostatky. Bude to takový první pohled na věc, článek nejspíš časem doplním o zkušenosti z provozu. Když jsem si Poly D vybalil, první dojem byl nečekaný. Na to, jak je to malý nástroj, je dost těžký (cca 10 kg), což svědčí o pečlivě provedené konstrukci. Boční panely a lišta nad klaviaturou jsou z tvrdého dřeva, celý zby

Najvrtsonův elektrofonický gong Úplně první mojí konstrukcí na poli generátorů hluku mělo být něco jednoduchého a na výrobu nenáročného, tedy cosi vyluzující jakýkoliv zvuk určený k dalšímu zpracování kytarovým multiefektem. Jako nejjednodušší se jevilo použití kotouče do pily v roli idiofonu. Moje drahá choť se zabývá sbíráním, řezáním a broušením achátů. K tříštění tohoto vzácného štěrku používá několik typů diamantových kotoučů různých tlouštěk, přičemž nejsilnější z nich je tento segmentový kotouč značky Geko o průměru 300 mm, původně určený na řezání dlažeb. Když se o něj zavadí, vydává krásně znělý a dlouho trvající tón. Trpělivě jsem si počkal, až bude natolik tupý, že moji ženu přestane coby nástroj zajímat, a ještě, než jej stihla vyhodit, jsem jej uzmul k naplnění svého záměru. Kotouč bylo nutno zbavit zbytků nátěru a rzi (acháty se řežou pod vodou), ale opravdová legrace začala až s jeho upnutím, které mělo na jedné straně zabránit jeho volnému pohybu a na straně druhé m

Korg Pa3X Upřímně řečeno, tento typ nástrojů se mi nepopisuje snadno. Jednak nabízí tak ohromné množství funkcí, že mám pochybnosti o tom, že je někdo využije všechny (já tedy rozhodně ne), a na druhé straně díky neustálému vývoji a konkurenci na trhu tento typ nástrojů relativně rychle upadá do zapomnění. Ostatně stačí kouknout na nabídky obchodů s hudebními nástroji: firma Korg od té doby nabídla další dva vývojové stupně (aktuálně je to Pa5X), Yamaha obnovuje nabídku ještě častěji, Ketron zhruba stejně, jako Korg. Pa3X byl současníkem Yamahy Tyros 3 , kterou jsem zde již popsal, a jíž tento model také v mém kutlochu nahradil. Původně mi o výměnu vůbec nešlo, ale okolnosti holt občas zamíchají karty po svém. Vzhledem k tomu, že zaměřením je Pa3X s Tyrosem na stejné palubě, zmíním shodné funkce jenom okrajově a budu se snažit soustředit spíše na to, v čem oproti Yamaze vyniká, nebo naopak zaostává. První, čeho si i zarytý příznivec arranger workstations Yamaha musí všimnout na první

Kawai K3 (1986) V polovině osmdesátých let začal vývoj elektronických hudebních nástrojů  pomalu (nebo spíš rychle) směřovat od analogových k digitálním technologiím a někteří výrobci tou dobou nabízeli nástroje kombinující oba tyto světy. Nejinak tomu bylo i u firmy Kawai, která roku 1986 přišla na trh s modelem K3. Je to nejen jediný jejich model s hybridní technologií, ale také zároveň je první v sérii K, pokračující plně digitálními K5, K1, K4, K11 a vrcholící K5000 , který se také stal labutí písní syntezátorů Kawai. K3 je také první typ s implementací aditivní syntézy, byť proti K5 a K5000 značně jednoduchou. Nástroj je nejčastěji srovnáván s  Korgem DW-8000 , na těchto stránkách ale najdete popisy i dalších hybridních syntezátorů: Ensoniq ESQ-1 , Casio HT-6000 , Casio HZ-600 a Solton K160 . Pokud bychom tedy chtěli porovnávat Kawai K3 s Korgem DW-8000, hned při přenášení nástroje a prvním dotyku s jeho klaviaturou musíme nutně konstatovat, že hardware K3 je mnohem robustnější