Příspěvky

Tiracon 6V

Obrázek
Tiracon 6V (1987) Tento nástroj začala v roce 1987 vyrábět společnost VEB Automatisierungsanlagen Cottbus v NDR. Doba mu nepřála, takovéto nástroje totiž právě vycházely z módy, ale pro socialistického člověka musel nesporně znamenat veliký přínos; kdo neměl devizy a dostal se náhodou k Tiraconu, měl konečně k dispozici polyfonní programovatelný syntezátor. I přes nepříliš hojný výskyt tohoto nástroje u nás naleznete několik zmínek i popisů (nejlepší tradičně od Bodyi , kterému bych tímto také rád poděkoval za servisní manuál se schematy) i na českých stránkách. Proto se v popisu mohu soustředit spíše na jeho specifika a srovnání s nástroji podobné konstrukce. Tiracon je vyroben z ocelového plechu a má krásné dřevěné bočnice. Na tom by nebylo nic podivného, neboť podobně vypadá kdeco, ale zatímco většina výrobců při výrobě bočnic sáhla po dřevotřísce polepené tapetou, hier das ist Edelholz! Tiracon je trochu větší, než je u čtyřoktávového nástroje zvykem (i když proti třeba Jupiteru 4

Korg Poly 800

Obrázek
Korg Poly 800 (1983) Tomuto drobkovi dlužím sepsání recenze již několik let. Nespěchal jsem, neboť je to nástroj notoricky známý, hojně se vyskytující a také proto, že jsem jej neměl doma, protože jsem ten svůj prodal asi před třinácti lety za mrzký peníz, když mě přestal bavit. Pak jsem požádal kamaráda Zdeňka Zatloukala o zapůjčení jeho veterána, který u mě už zůstal. Samotný zde popsaný a vyfocený nástroj má velmi dlouhou historii: Byl zakoupen do kapely asi roku 1985 zřizovatelem a můj kamarád jej po prvním uživateli zdědil, když někdy kolem roku 1987 nastoupil na jeho místo. Když se kapela rozpadla, zřizovatel již neexistoval a nástroj tak kolegovi zůstal, aby byl aktivně používán až někdy do roku 2010 či snad 2011 pro živá vystoupení. 25 let aktivní služby se na milém Korgu podepsalo, ale už kvůli tomu (a z úcty k jeho výdrži) jsem nafotil Korga tak, jak jsem jej dostal. Snad mi to prominete... Model Poly 800 přišel na trh roku 1983 (některé prameny uvádí 1984) jako nejlevnější p

Vermona Formation 1

Obrázek
Vermona Formation 1 (1978? - ?) Protože se tu již dlouho neobjevily žádné varhany, rozhodl jsem se, že zde popíšu další z mých oblíbených kousků, tentokráte Vermona Formation 1, výrobek VEB Harmonikawerke z Klingenthalu v NDR. Nástroj je pokračovatelem modelové řady ET a sám popisovaný kus je nejjednodušším z celé rodiny. Vyšší modely byly dvoumanuálové popř. vybavené pedály a rytmickou jednotkou. Zabalený nástroj vypadá stejně jako předešlé modely: Dva koženkové kufry, kdy jeden obsahuje nástroj samotný a druhý, menší, skrývá příslušenství, tedy stojan, pedál hlasitosti a nezbytné šrouby pro sestavení. Po odklopení víka ale lze pozorovat určitý nárůst kvalit co se designu týče, varhany Formation jsou na povrchu částečně dřevěné (resp. z podýhované dřevotřísky) a aspoň mně se konkrétně Formation 1 líbí snad ze všech Vermon nejvíc. Co se týče potenciálu těchto varhan, i zde je posun od modelu ET: Ubyly presetové (tzv. Solo) registry, které byly ovládány pouze vypínači a byly tak hlasité

Technics SX-AX7

Obrázek
Technics SX-AX-7 (1988? - 1989?) Ve druhé polovině 80. let se na trhu objevilo několik nástrojů, které pod povrchem obyčejné samohrajky skrývaly více či méně sofistikovaný syntezátor a umožňovaly tak tvorbu vlastních zvuků a většinou i práci s aranžérem. Takovými nástroji byly například keyboardy Yamaha řady DSR, nebo řada HT vyráběných firmou Casio. Korporace Matsushita Electronics, výrobce elektronických varhan a keyboardů, která byla tou dobou na vrcholu ve výrobě klávesových nástrojů, uvedla na trh v roce 1988 (některé prameny uvádí 1987, ale plastové výlisky jsou datovány až od ledna 1988) svůj model SX-AX7 a jeho dva levnější deriváty AX5 a AX3. Tyto nástroje výrobce označil jako Synthesizer Keyboards a po jednohlasém SY 1010 to byl druhý pokus o výrobu syntezátoru (keyboardy Technics, například SX-K700, nabízely možnost úpravy zvuku, ale jen pár parametry). Posledním pokusem o ryzí syntezátor byl model WSA1, který se nedočkal masivnějšího rozšíření, přestože nabízel dodnes obdi

Zesilovač TW-120

Obrázek
Koncový zesilovač 2x60W - TW 120 Zesilovač je jedním z článků reprodukčního řetězce, bez něhož bychom si zde popisované klávesové nástroje příliš neužili. Popíši zde proto již klasický koncový stereo zesilovač bez korekčního stupně označený typově jako Transiwat TW 120. Zesilovač jsem v té době postavil a byl s úspěchem používán v malé pop-rockové skupině. Konstrukce pochází z 80.tých let minulého století a to již z roku 1975, kdy podnik "Elektroakustika" prodával stavebnice nebo hotové výrobky zejména pro členy "Hifi klubu" v prodejně firmy v Praze a to ulici Ve Smečkách. Zde m.j. bylo možné zakoupit mnoho dalších výrobků souvisejících s "Hifi" technikou ať to byly gramofony, přenosky, reprodukční soustavy, výhybky ale i např. vstupní díly pro VKV přijímače. Dále se kupovaly i stavebnice nebo samostatné díly, ze kterých bylo možné přístroje postavit. Pamatuji stavebnice polystyrénových reprobeden, gramofonu ale i různé zesilovače zejména TW40, který jsem

GEM (Generalmusic) WK3

Obrázek
Generalmusic (GEM) WK3 (asi 1993 až 1996) Nástrojů značky GEM jsem na těchto stránkách popisoval již dvě řady a to syntezátory/workstations řady S (Turbo) a arranger workstation Genesys . Těžiště výroby klávesových nástrojů firmy Generalmusic tvořily zejména arranger keyboardy. Pro poloprofesionální a profesionální využití firma vždy nabízela několik typů, které se vyznačovaly množstvím funkcí, robustní konstrukcí a výborným zvukem. Jmenujme alespoň některé: WS1, WS2, WX2/3, i jemu podobný SX2/3 bez reproduktorů. V roce 1993 firma uvádí na trh nový keyboard WK3 (WK=World Keyboard) jako první v sérii WK, kde byl následován dokonalejšími modely WK4, WK6 a WK8 a na opačném konci "hierarchie menšími WK2 i WK1, později nahrazenými WK2000 a WK1000. Keyboardy řady WK měly kromě řady pokročilých funkcí nabízet také zvuky a styly z celého světa a byly také dodávány ve verzi Oriental pro blízkovýchodní trh. WK3 je nástroj s vlastním ozvučením, doprovody a šestnáctistopým sekvencerem má mo

Yamaha PSR-520 a další

Obrázek
Keyboard Portatone Yamaha PSR-520 Úvodem jen pár slov: Asi každý z nás přišel do styku s některým z nástrojů Yamaha PSR, tedy domácích a poloprofesionálních "samohrajek". Pro mě je to pak zejména vzpomínka na PSR-540, nástroj o dvě generace mladší, než níže popsaný. Začínal jsem s ním v kapele bez nejmenších znalostí o všem, co mi později ukázala práce se syntezátory a samplery a v době, kdy jsem jej pořídil (rok 2000) jsem si myslel, že to hraje skoro dokonale. Nástrojům Yamaha této řady nelze upřít, že ve své třídě vytvořily jakýsi standard, co by měla takováto samohrajka umět a jak by měla asi hrát. I z tohoto důvodu sem zařazuji tento článek napsaný p. Hoškem a děkuji za něj. Tento nástroj vyráběný firmou Yamaha kolem roku1995, je jedním z celé škály různě vybavených nástrojů od typu PSR-2 až do PSR-6700 (detailně na Wikipedii). Lze říci že tento nástroj je již zvukově nad průměrem podobných nástrojů. Stejně vybavený je i typ PSR-620, který ale navíc obsahuje disketovou j

Crumar Composer

Obrázek
Crumar Composer (1982) Tento nástroj se stal tak trochu kuriozitou už v době svého vzniku, neboť se počet vyrobených kusů odhaduje na maximálně 500, ale možná ještě méně, protože dosud jsou známy jen dvě série s výrobními čísly do 200. Popisovaný nástroj z prosince 1982 má výrobní číslo 196 v druhé sérii a je tak jedním z posledních svého druhu. Důvody jepičího života lze najít v zastaralé koncepci (plně polyfonní a monofonní syntezátor, varhany a smyčce), v konkurenci (Korg roku 1982 uvedl na trh Poly 61, Roland Juno 60) a cenou 1500 USD oproti například1750 u Juna 60 neměl Composer také moc šancí zvítězit. A konečně, již příští rok uvedla Yamaha na trh svoji DX-7, FM syntezátor se šestnácti hlasy polyfonie, rychlostně a tlakově citlivou klaviaturou, MIDI rozhraním... Zkrátka u Crumara bylo už tou dobou jasno, že je nutno změnit směr a roku 1983 uvádí na trh sérii nástrojů řady Bit. Crumar Composer je do určité míry vyvrcholením celé dlouhé řady plně polyfonních nástrojů, která začíná

Vermona Synthesizer

Obrázek
Vermona Synthesizer (1982 - 1990) ...aneb Jak soudruzi v NDR neudělali chybu. Roku 1982 uvedl východoněmecký výrobce Harmonikawerke v Klingenthalu na trh jednohlasý analogový syntezátor s jednoduchým názvem Vermona Synthesizer. Jakoby tvůrci tušili, že tento nástroj zůstane jediným svého druhu, nedostal do názvu žádné jméno ani číslo. Postupně bylo během následujících osmi let ručně vyrobeno asi 1000 kusů, obvyklé popisy na internetu se shodují na tom, že jich většina skončila v Sovětském svazu. Jak ale víme, některé se objevily i u nás, níže popsaný a vyobrazený kousek vlastnil údajně nějaký dům pionýrů nebo tak něco. Nástroj má zespodu pečlivě zapsané evidenční číslo (tzv. DKP). Co koho vedlo k nákupu syntezátoru k dětem dnes už asi nezjistím, ale jsem si téměř jist, že si s jednohlasým nástrojem asi nikdo nevěděl moc rady a tak se zachoval v podstatě nepoužívaný až do dnešních dnů. Kromě nutného čištění potenciometrů a hlavně sběrnic pod klávesami byl plně funkční a vzhledově téměř