Czechkeys

Hohner GP98 S radostí jsem využil nabídky p. Petrilaka na sepsání článku o varhanách Hohner GP98. Tímto mu mnohokrát děkuji za popis, fotografie i další materiály k nástroji! V první polovině 80.tých let německá firma HOHNER vypustila na trh několik elektronických klávesových nástrojů: GP93, GP96, GP98 a GP180. Všechny tyto nástroje měly stejnou koncepci a v podstatě se lišily jen rozdílnou efektovou a rejstříkovou dispozicí, konstrukční uspořádání bylo zcela shodné. Jednalo se důsledně o digitální koncepci tvorby zvuku: v pamětech byly uloženy tvary vln, které se pomocí cyklického čtení adres přehrávaly, sečítaly na digitální úrovni a nakonec D/A převodník měnil čísla na analogový zvukový signál. Protože v té době ještě neexistovaly specializované integrované obvody na přímé zpracování akustického signálu (DSP - Digital Signal Processor), musela být celá konstrukce generování zvuku vytvořena integrovanými obvody nízké a střední hustoty integrace, což v konečném důsledku znamenalo vel

Mixážní pult p. Petra Píchy I doba socialismu měla některé pozitivní jevy: Každý (nebo alespoň skoro každý) uměl něco navíc, kdekdo byl kutilem a nemálo lidí se zabývalo elektronikou. Z tehdy dostupného materiálu dokázali tito lidé mnohdy vytvořit skutečně hezké konstrukce, jak dokazuje níže popsaný mixážní pult, který vyrobil a používal p. Petr Pícha, kterému tímto děkuji za příspěvek! Tenhle mixpult jsem stavěl někdy v polovině osmdesátých let. Byl určen pro šestičlennou kapelu. Měl deset monofonních vstupů, stereofonní výstup, výstup pro monitor a vestavěný hall. Každá vstupní jednotka obsahovala ovládací prvky - gain, třípásmové korekce, hall, panorama regulátor a tahový potenciometr pro hlasitost. Výstupní jednotka měla pětipásmový ekvalizér pro každý kanál, regulátor hlasitosti a LED VU metr. Vstupní jednotky jsou vlastní konstrukce a jejich zapojení vycházelo z toho, jaké součástky byly tenkrát k sehnání. Vstup tvořil dvoutranzistorový zesilovač (KC509) s řízeným ziskem (g

Vermona E-Piano Dalším typem elektronického nástroje z Klingenthalu bylo E-Piano, vyráběné současně s nástrojem Piano Strings na přelomu 70. a 80. let. Článek s doplňujícími údaji sepsal Zdeněk Hošek, jemuž tímto děkuji za příspěvek! Továrna na hudební elektroniku v německém Klingenthalu vyráběla od roku 1978 pouze dvě verze těchto klávesovým nástrojů a to E-Piano a Piano-strings. Varianta Piano-strings zde již byla popsána včetně zajímavých poznatků a pro úplnost se tedy podíváme i na druhou verzi tohoto nástroje a to Vermona E-Piano. Toto je jednodušší varianta nástroje, která umožňuje tvorbu pouze perkusivních zvuků, kdy pákovými ovladači lze volit mezi zvuky piana, clavichordu a spinetu. Vyráběnými nástroji firmy bylo tedy možné v té době obsáhnout tvorbu jak varhanních zvuků (nástroje Formation), klavírních zvuků (Vermona Piano) a vzdáleně strings nástrojů (Vermona strings). Dále byl vyráběn též již popsaný Vermona Synthetiser, jednohlasý nástroj pro tvorbu syntetických zvuků. Vše

Casio CT-410V (1984) Nástroje této značky jsou muzikanty přijímány obvykle s určitým despektem, jednak proto, že firma drahně let vyráběla pouze nástroje pro domácí použití a jednak také proto, že tyto obvykle představovaly pouhou recyklaci svých předchůdců. Jak však bylo již několikrát nastíněno, i pod touto značkou bylo uvedeno na trh několik velmi zajímavých a inovativních nástrojů (vzpomeňme nástroje řady CZ, sampler FZ-1 nebo překrásný syntezátor VZ-1). Firma však svého času dovedla zaujmout i na trhu s "méně profesionálním nádobíčkem". Jedním z dnes nejvíce oslavovaných nástrojů Casio z doby kolem poloviny 80. let byl právě keyboard CT-410V a jeho menší verze MT-400V. Ačkoliv by oba spadaly do kategorie tzv. Tablehooters , vzhledem k datu výroby je zařazuji mezi hudební nástroje, svého času asi patřily spíše mezi to lepší na trhu s nástroji pro domácí použití. Už na první pohled je zřejmé, že tento nástroj své majitele potěší přítomností analogového filtru s regulací Cu

Ensoniq ASR-10 (1992 - 1998) Jak již bylo uvedeno v článku o Ensoniqu EPS 16 Plus, v roce 1992 byl tento model nahrazen modernějším nástrojem, ASR-10. Struktura nástroje, jeho ovládání a všechny jeho možnosti zůstaly zachovány, některé další funkce byly přidány a vylepšeny a proto se budu soustředit hlavně na rozdíly. Rodinu samplerů Ensoniq dále rozšířil ASR-88, virtuálně totožný s ASR-10 v plné výbavě, později ASR-10 Plus opět totéž, ale s klasickým LCD displejem. Labutí písní se stal groovebox sampler ASR-X. Popsaný nástroj je vybaven rozhraním SCSI, maximální kapacitou paměti 16 MB a také externí CD ROM. Ta hnusná fialová lišta je ve skutečnosti šedá (nějak to nepobírají filtry u fotoaparátu) a na nástroji je od výroby, výrobce asi kladl důraz na jiné věci, než je kvalita povrchové úpravy jednotlivých dílů. Nad osudem značky Ensoniq jsem již několikráte plakal, nebudu tedy nosit dříví do lesa a opakovat se. Bohužel to také vypadá, že toto je poslední článek o nástrojích Ensoniq na

Varhany Yamaha Electone D-85 Nabízím vám dnes pár postřehů a prohlídku již klasického klávesového nástroje Yamaha Electone D-85 vyráběného kolem roku 1980 a to firmou Yamaha. Kromě tohoto modelu byl vyráběný i typD-65 a to bez syntetizeru, jak je patrné z přiloženého prospektu. Bohužel sám tento nástroj nevlastním a tak jsem byl potěšen nabídkou od mého dobrého známého k jeho prohlídce. Na důkladné seznámení s nástrojem nebylo mnoho času, přesto jsem ale prozkoumal i vnitřní zapojení a provedení nástroje a samozřejmě trochu vyzkoušel i zvukové vlastnosti. Detailní prozkoumání bylo možné s ohledem na právě probíhající údržbu nástroje a jeho čištění. Máte tak jedinečnou možnost nahlédnout do provedení nástroje, který byl v té době vlajkovou lodí firmy a jehož cena nebyla rozhodně lidová. Nástroj můžeme nejspíše zařadit do kategorie nástrojů označovaných jako "Theater organ" a to s ohledem na barvu zvuku. Manuály, ovládání, elektronika a vše další je zabudováno do masivní dřevěn

Tiracon 6V (1987) Tento nástroj začala v roce 1987 vyrábět společnost VEB Automatisierungsanlagen Cottbus v NDR. Doba mu nepřála, takovéto nástroje totiž právě vycházely z módy, ale pro socialistického člověka musel nesporně znamenat veliký přínos; kdo neměl devizy a dostal se náhodou k Tiraconu, měl konečně k dispozici polyfonní programovatelný syntezátor. I přes nepříliš hojný výskyt tohoto nástroje u nás naleznete několik zmínek i popisů (nejlepší tradičně od Bodyi , kterému bych tímto také rád poděkoval za servisní manuál se schematy) i na českých stránkách. Proto se v popisu mohu soustředit spíše na jeho specifika a srovnání s nástroji podobné konstrukce. Tiracon je vyroben z ocelového plechu a má krásné dřevěné bočnice. Na tom by nebylo nic podivného, neboť podobně vypadá kdeco, ale zatímco většina výrobců při výrobě bočnic sáhla po dřevotřísce polepené tapetou, hier das ist Edelholz! Tiracon je trochu větší, než je u čtyřoktávového nástroje zvykem (i když proti třeba Jupiteru 4

Korg Poly 800 (1983) Tomuto drobkovi dlužím sepsání recenze již několik let. Nespěchal jsem, neboť je to nástroj notoricky známý, hojně se vyskytující a také proto, že jsem jej neměl doma, protože jsem ten svůj prodal asi před třinácti lety za mrzký peníz, když mě přestal bavit. Pak jsem požádal kamaráda Zdeňka Zatloukala o zapůjčení jeho veterána, který u mě už zůstal. Samotný zde popsaný a vyfocený nástroj má velmi dlouhou historii: Byl zakoupen do kapely asi roku 1985 zřizovatelem a můj kamarád jej po prvním uživateli zdědil, když někdy kolem roku 1987 nastoupil na jeho místo. Když se kapela rozpadla, zřizovatel již neexistoval a nástroj tak kolegovi zůstal, aby byl aktivně používán až někdy do roku 2010 či snad 2011 pro živá vystoupení. 25 let aktivní služby se na milém Korgu podepsalo, ale už kvůli tomu (a z úcty k jeho výdrži) jsem nafotil Korga tak, jak jsem jej dostal. Snad mi to prominete... Model Poly 800 přišel na trh roku 1983 (některé prameny uvádí 1984) jako nejlevnější p

Vermona Formation 1 (1978? - ?) Protože se tu již dlouho neobjevily žádné varhany, rozhodl jsem se, že zde popíšu další z mých oblíbených kousků, tentokráte Vermona Formation 1, výrobek VEB Harmonikawerke z Klingenthalu v NDR. Nástroj je pokračovatelem modelové řady ET a sám popisovaný kus je nejjednodušším z celé rodiny. Vyšší modely byly dvoumanuálové popř. vybavené pedály a rytmickou jednotkou. Zabalený nástroj vypadá stejně jako předešlé modely: Dva koženkové kufry, kdy jeden obsahuje nástroj samotný a druhý, menší, skrývá příslušenství, tedy stojan, pedál hlasitosti a nezbytné šrouby pro sestavení. Po odklopení víka ale lze pozorovat určitý nárůst kvalit co se designu týče, varhany Formation jsou na povrchu částečně dřevěné (resp. z podýhované dřevotřísky) a aspoň mně se konkrétně Formation 1 líbí snad ze všech Vermon nejvíc. Co se týče potenciálu těchto varhan, i zde je posun od modelu ET: Ubyly presetové (tzv. Solo) registry, které byly ovládány pouze vypínači a byly tak hlasité

Technics SX-AX-7 (1988? - 1989?) Ve druhé polovině 80. let se na trhu objevilo několik nástrojů, které pod povrchem obyčejné samohrajky skrývaly více či méně sofistikovaný syntezátor a umožňovaly tak tvorbu vlastních zvuků a většinou i práci s aranžérem. Takovými nástroji byly například keyboardy Yamaha řady DSR, nebo řada HT vyráběných firmou Casio. Korporace Matsushita Electronics, výrobce elektronických varhan a keyboardů, která byla tou dobou na vrcholu ve výrobě klávesových nástrojů, uvedla na trh v roce 1988 (některé prameny uvádí 1987, ale plastové výlisky jsou datovány až od ledna 1988) svůj model SX-AX7 a jeho dva levnější deriváty AX5 a AX3. Tyto nástroje výrobce označil jako Synthesizer Keyboards a po jednohlasém SY 1010 to byl druhý pokus o výrobu syntezátoru (keyboardy Technics, například SX-K700, nabízely možnost úpravy zvuku, ale jen pár parametry). Posledním pokusem o ryzí syntezátor byl model WSA1, který se nedočkal masivnějšího rozšíření, přestože nabízel dodnes obdi