Czechkeys

  Amatérsky vyrobená samohrajka (s použitím elektroniky z Kawai MS-510) „Teda to ale muselo dát práce…! A přitom taková blbost!“. Ano, přesně tahle hláška z mých oblíbených Pelíšků se mi vybavila, když jsem poprvé spatřil tento přístroj na FB Marketplace. A taky to, že jej musím vyzkoušet a popsat zde. Radost mi nezkalil ani fakt, že se mašinka po cestě poštou trochu rozpadla a že uvnitř je zabudovaná elektronika z malého samohraje Kawai MS-510. Uznejte sami, chtělo by se Vám s tím dělat? Jednoho dne tedy zručný kutil pojal myšlenku, jak z plastové hračky vyrobit použitelný nástroj standardní velikosti a povedlo se: Vršek skříně je velmi pečlivě zhotoven z tlustého ocelového plechu, spodek pak ze dřeva. Dřevěné jsou i klávesy, které včetně spínacího systému pocházejí nejspíš z nějakých starých varhan. Pod ovládacím panelem amatérsky zhotovený plošný spoj se spínači a celé je to spájeno dohromady plochými vodiči (mezi klaviaturou a „mozkem“ je mnohapinový konektor). Do nástroje byl

  Casio SK-1 (1986) Roku 1986 uvedla firma Casio na trh nenápadnou maličkou dětskou hračku s klávesami. Na tom by nebylo vůbec nic divného, vždyť podobné věci vyrábělo ve světě několik firem a určitě nebyl problém si je běžně koupit (pokud jste ovšem bydleli ve správné části světa). Jenže tahle hračka znamenala poměrně velkou revoluci, dovedla totiž zaznamenat a používat jakýkoliv zvuk, neboli samplovat. Pokud nepatříte mezi znalce v oboru, vězte, že v roce 1986 běžnější klávesové nástroje v lepším případě používaly FM syntézu (Yamaha), některé klasickou subtraktivní (Roland), firma Casio pak u své „profesionální“ řady CZ tzv. PD syntézu (viz CZ-1 , CZ-5000 ). Jakousi výjimkou byly samplery Ensoniq Mirage (od 1984), nebo třeba Roland S-50 uvedený na trh také roku 1986. Na ROMplery bylo nutno si ještě počkat. Každopádně, nic z toho si asi běžný smrtelník nepořídil domů. Hračky na doma uměly pár těžko identifikovatelných pazvuků. A teď si výrobce kalkulaček klidně začne prodávat sampler

Studiologic Numa Compact 2X (2018) - Update 1.7.2023 + ukázka Pokud čtete pravidelně tyto stránky, možná jste postřehli, že jsem se v článku o Yamaze NP-V80 zmiňoval o digitálním piánu Studiologic Numa Compact 2. Tento nástroj se objevil v roce 2017 jako nástupce modelu Numa Compact a sliboval poměrně dost muziky za málo peněz. Pro hraní v hospodě a na zkouškách jsem tehdy dal přednost bazarové a otlučené Yamaze (a dobře jsem udělal), ale když se objevil vylepšený model od Studiologicu, zjistil jsem, že bych chtěl pod pracovní deskou stolu mít masterkeyboard s 88 klávesami, aftertouchem a pokud možno použitelnými zvuky pian a ještě něčím navíc. Netrvám na kladívkové mechanice, virtuos ze mě stejně nikdy nebude, takže jsem si ho prostě pořídil. Na první pohled je patrné, že tento Studiologic určitě nepatří do kategorie luxusních nástrojů (možná jste na internetu zachytili jeho přídomek Nord pro chudé). Je celý vyroben z dosti ohebného plastu, jehož povrch imituje koženku, přes ovládací

KORG MicroStation (asi 2010) Hned na úvod bych měl uvést, že nejsem příznivcem malých kláves. Když jsem si před lety pořídil Yamahu PSS-51, bylo to kvůli sekvenceru a malé klávesy plus velmi omezený výběr rytmů a zvuků jsem prostě bral jako nutnou úlitbu potřebě vícestopého záznamu. Psal se rok 1994, možnost pořízení čehokoliv dalšího byla nulová a moje Casio CT-680 vícestopý záznam nezvládalo. K malým klávesám jsem si tehdy vybudoval doslova odpor, který porazil až Korg Microstation. Výrobce klaviaturu tohoto nástroje představoval jako dobře hratelnou a recenzenti na internetu svorně tvrdili, že se na ni snadno zvykne. Mně se na první dotek zdála poněkud molitanová, avšak po několika hodinách hraní mi opravdu přestalo činit potíže na ni hrát. Na nějakou velkou ekvilibristiku to ale není. Korg Microstation je mobilní řešení pro situaci, kdy nemáte moc místa, ale potřebujete kompletní workstation s rozsahem 61 kláves, sekvencerem, možností úpravy zvuku a několika efektovými jednotkami.

Casio CTK-900 (asi 2004) Nástrojů podobného typu, stáří a zaměření na těchto stránkách mnoho nenajdete, vlastně jediným aspoň trochu srovnatelným nástrojem je Yamaha NP-V80. Na první pohled byste (a já taky) totiž CTK-900 odsoudili jako jeden z dlouhé řady nudných laciných domácích keyboardů (byť stál na vrcholu tehdejší nabídky nástrojů s rozsahem pěti oktáv, tedy s výjimkou MZ-2000, což byl v pojetí výrobce profesionální model). Casio CTK-900 samozřejmě v principu je levný domácí samohraj, což v recenzi zohledňuji, nicméně dal jsem si za úkol tady popisovat to, co je něčím zajímavé a slibuji, že ani tento nástroj nebude výjimkou. Z popisů na internetových prodejnách v době, kdy byl tento nástroj ještě na trhu, jsem si pamatoval několik zajímavých možností a funkcí, které mě u takovéhoto přístroje přinejmenším překvapily. Dají se zde totiž tvořit vlastní zvuky a to i z importovaných waw samplů, v nástroji je sekce digitálních Hammondek a také je možno konvertovat midi soubory v doprov

Roland JX-3P (1983) Model JX-3P uvedla firma Roland na trh roku 1983. Na pohled jednoduchý nástroj s obvyklou subtraktivní syntézou. Jako první z Rolandů také přišel o slidery na panelu a nemá žádný displej, takže působí až trochu stroze. Pokud se trochu přišetřilo, dal se k JX-3P přikoupit programer PG-200 s ovladači pro všechny parametry. Svět právě začínal prožívat digitální horečku nad Yamahou DX-7 a je až s podivem, že se JX-3P prodával. Byl jedním z prvních nástrojů na světě vybavených MIDI rozhraním Zvenku je nástroj kupodivu poměrně lehký a malý, neboť páka pitchbenderu se posunula nad klaviaturu. Kromě té na panelu nalezneme tlačítko modulace, chorusu, Mute (ztlumí spodní dvě oktávy pro hraní doprovodu), Hold, Key Transpose, dvě tlačítka pro editaci (Group A a B), Write pro zápis zvuku do paměti, druhé pro zápis do paměti sekvenceru, dvě tlačítka pro pauzu (opět pro sekvencer), Start/Stop a tlačítko Tape Memory pro ukládání obsahu paměti na magnetofonovou kazetu. Dále čtyři tl

Efekt Super Phase Shifter Juraje Boronkaye Dnes se mi v e-mailu objevil velmi zajímavý příspěvek od p. Tomáše Lebedy týkající se malosériové výroby efektových zařízení na Slovensku. Panu Lebedovi mnohokrát děkuji za jeho zaslání, fotky a sehnání informací! Efekt "Super Phase Shifter" vyráběl slovenský výrobce Juraj Boronkay, a to údajně přibližně v letech 1977-1984 (kus na zaslaných fotkách podle některých detailů odhadoval cca na rok výroby 1980). Říkal, že ačkoli si nedělal žádné záznamy (kvůli potenciálnímu obvinění z nedovoleného podnikání), vyrobil jich dle svého hrubého odhadu za tu dobu tak 40 kusů. Vedle toho prý vyráběl také různé druhy boosterů, flanger, auto-wah, sustainer apod. Součástky si prý nechal vozit ze zahraničí od různých kapel, které tam jezdily vystupovat, a s jejichž členy se znal. Značka "BMC electronic" byla tím pádem de facto vyfabulovaná, za socialismu tu pochopitelně žádnou takovou firmu mít nemohl, šlo vlastně o krytí - nápisy na krabič

Amatérský šestihlasý klávesový nástroj Tento článek bude rozšířen, jen co se mi podaří najít nebo znovu získat dokumentaci k nástroji, byl totiž kdysi podrobně popsán v Amatérském rádiu. V důsledku kompletní ztráty dat jsem o všechny dokumenty bohužel přišel, takže budu muset znovu požádat p. Hoška o zaslání. Nástroj jsem poprvé spatřil na slovenském Bazoši asi před pěti lety, ale koupit se mi jej nepodařilo, byl problém s dopravou. Druhý mírně odlišný kus se objevil roku 2018 na Aukru a vyhrál jej p. Martin Kubaš, který mi jej ochotně zapůjčil k prozkoumání a nafocení. Tímto bych mu rád poděkoval! Co si pamatuji z popisu, nebo se dá odkoukat z přístroje samotného, konstrukce je trochu netypická, nástroj má jen šest oscilátorů, které jsou připojeny vždy ke skupinám kláves. Díky tomu lze hrát některé typy akordů v některých polohách polyfonně. Dále je zde 12 kláves v basové sekci, které mají vlastní monofonní generátor. Pedálem bylo možné ovládat filtr, také je přítomen LFO pro vibrato

Korg M1 (1988) Inzerci a to nejen tu kolem hudebních nástrojů poslední dobou ovládají termíny jako legendární, kultovní, retro, vintage a já nevím, co ještě. Asi není nutno připomínat, že jen málokterý předmět, potažmo hudební nástroj, si takový přídomek zaslouží. Korg M1 je ale výjimka, je skutečně jedním z mála nástrojů, o kterém lze s klidem prohlásit, že utvářel pop-kulturu konce 80. a první poloviny 90. let. Existují dva názory na to, jak ji utvářel; pro tehdejšího uživatele muselo jít beze sporu o skok kupředu v technologii i metodách utváření zvuků, pro některé zase tento typ nástroje (pejorativně nazývaný ROMpler) způsobil jistou zvukovou uniformnost nebo až sterilitu tehdejší hudby. Můj názor je ten, že ač mají oba směry svůj díl pravdy, za sterilitu nemůžou nástroje, ale lidi. A to jak tvůrci, tak hlavně konzumenti, kteří takovou muziku kupují. Soudě podle programu současných rádií musí být mainstreamový vkus příšerný, tak proč se domnívat, že tomu bylo dříve jinak. Nezvratný

Kurzweil PC3K6 + KORE64 expanze Kdo pravidelně sleduje inzerci a komentáře na webu Midi.cz, ten nejspíš bude pamatovat období asi před pěti lety, kdy univerzální odpovědí na každou otázku byl Kurzweil. Tedy kromě tamo již legendárního Rolandu XP-30 (musím ho někde sehnat..!). Když se mi asi před třemi lety začalo zdát, že můj hlavní pódiový instrument ( Alesis QS6.1 ) přeci jen trochu zastaral, začal jsem se poohlížet po nějaké náhradě. Jsa poslušen dobrých rad, šilhal jsem po něčem od Kurzweilu a volba nakonec padla na dodnes nabízený PC3K6. Touto recenzí se místo dlouhého popisu pokusím podělit o zkušenosti za cca 3 roky nasazení na pódiích a v krčmách (jsme plesový cover band), neboť se domnívám, že značka i model jsou u nás dobře známy. Na první pohled se nástroj jeví sympaticky: Celé je to zhotoveno z tlustého plechu, rádoby dřevěné bočnice dávají mašině šmrnc, je tu dostatek tahových potenciometrů pro ovládání v reálném čase, kolečka kladou příjemný odpor, je tu spousta tlačítek