Czechkeys

JVC KB 700 (a KB 500 ve vzpomínce) 1982 - 1984 Když už jsem v té historii, nemohu opomenout také nástroje značky JVC. Kdysi v roce 1995, mi známý donesl klávesy této značky, jestli bych je nechtěl koupit. Byl to keyboard KB-500, tou dobou již velmi zastaralý a tak jsem jej koupit nechtěl. Známého to neodradilo, klávesy u mě nechal, vzal si veškerou naši tehdejší hotovost a více se u nás neukázal. KB 500 jsem pak měl doma asi půl nebo třičtvrtě roku, než jsem jej prodal, abych alespoň částečně vykompenzoval ztrátu... Takovéto vzpomínce jsem neodolal, když se na Aukru objevily hned dva keyboardy JVC KB 700 a nástroje zakoupil. Po nutné resuscitaci (asi 10X rozebrat a složit) se mi podařilo jeden z nich uvést do funkčního stavu a mohl jsem začít se zkoušením. Trocha historie: Firma Victor Company of Japan, neboli JVC, začala v sedmdesátých letech vyrábět elektronické varhany pod značkou Victron (také se prodávaly pod značkou Lowrey) a v roce 1982 k nim přibyla první řada stolních keyboard

Vermona SK-86 (1987 -1989) V roce 1987 uvedl východoněmecký podnik VEB Harmonikawerke v Klingenthalu na trh svůj první keyboard SK-86. Zkušeností s výrobou elektronických klávesových nástrojů bylo sice dostatek, ale tohle bylo něco nového, jednalo se poprvé o nástroj schopný hraní kompletních akordických doprovodů a na rozdíl od všeho předchozího byl nástroj plně digitální. Kromě toho, že byl svým zvukem a vybavením zastaralý již v době svého uvedení na trh, byl svého druhu také jediný pod značkou Vermona a kromě Delicie HT-61 BD, jíž byl konkurentem, asi také v rámci celé RVHP. To je v nástinu historie a také důvod, proč jsem si tento nástroj pořídil, chtěl jsem porovnat Vermonu s Delicií i s nástroji, které Vermona vyráběla předtím. Nástroj je veliký a těžký, zhotovený z ocelového plechu s plastovými bočnicemi. Klaviatura s poněkud ostrými půltóny je poměrně měkká s dosti nevyzpytatelným dohmatem a u mého kusu vespod narážejí klávesy na plechový rantl. Většina funkcí se volí velkými

Tranzistorové varhany ET 6-1, ET 6-2 Vermona ET 6-1, novější provedení Pan Hošek mě po čase opět potěšil perfektně zpracovaným článkem na téma naší muzikantské historie, tentokrát o varhanách východoněmecké produkce značky Vermona. Protože jsem oba zmíněné typy vlastnil, rád jej zařazuji mezi ostatní články na téma Nástroje zahraniční výroby. Zdeňkovi Hoškovi mnohokrát děkuji za příspěvek! Popisem těchto varhan si připomeneme hodně vzdálenou historii výroby tranzistorových varhan vyráběných v německém Klingenthalu. Továrna produkuje klávesové nástroje zhruba od roku 1965 a varhany ET 6 se do výroby dostaly zhruba v roce 1972-3. S postupem doby byly inovovány do dalších typů např. pod názvem Formation apod. Továrna produkuje výrobky hudební elektroniky i dnes, i když to již nejsou klasické klávesové varhany. Další informace ke kdysi vyráběným nástrojům lze nalézt na webu. My se však dnes podíváme pouze na typ ET 6.Je zřejmé, že tento nástroj nemůže dnes v záplavě moderních nástrojů splň

Alesis Fusion 6HD (2005 - 2008) Jistě... Pořídit si nástroj ne zrovna nejlepší pověsti, známý svou poruchovostí, přehříváním a navíc od kterého dal sám výrobce ruce pryč, je známkou určitého druhu šílenství. Zvláště, když vás kolegové podezírají, že jste si na kšeft místo kláves vzali kus palubní desky z raketoplánu. Jenže já to tak mám, lákají mě věci nepoznané a neobvyklé. Když přišel na trh, psalo se o Fusionu jako o našláplé mašině s ohromující polyfonií, čtyřmi druhy syntézy, sekvencerem, arpeggiátorem, možností samplingu a HD recordingu za mírnou cenu, tedy cosi jako Motif či Fantom, nebo Triton za cenu MO, Juna nebo TR. První zkušenosti uživatelů toto nadšení razantně krotily, teprve v pozdějších verzích OS výrobce (téměř) vychytal nástroji mouchy. Dnes má Fusion docela silnou základnu příznivců, dvě diskusní fóra a mnoho zvuků ke stažení na internetu. Nástroj jsem zařadil do sestavy pro živé hraní mezi Korg TR a Roland Juno G, kam patří věkem i cenovou hladinou. Zvuky a funkce:

Ensoniq ESQ-1 (1986 - 1988) Níže popsaný nástroj jsem pořídil loni s tím, že funguje a víc mi k němu prodávající nemohla sdělit. Byla to pravda, jen byly ulámané dvě klávesy, pod nimi chyběly kontakty i unašeče a kontakty byly natvrdo proletovány v poloze vypnuto - nechápu proč. Také baterie pro udržování RAM nástroje byla úplně mrtvá. Naletoval jsem novou a klávesy poslepoval z kousků rozměrově přibližně podobných kláves z rozebraných varhan, kontakty a unašeče doimprovizoval, takže už jsme zase fešák a můžeme si hrát :o). Popsaný nástroj má FW 3.10. Ensoniq tímto nástrojem vstoupil v roce 1986 na trh se syntezátory (jejich prvním klávesovým nástrojem byl Mirage, který je také považován za první dostupný sampler a který přišel na trh o rok dříve). Nástup to byl raketový a velice úspěšný, neboť Ensoniqů ESQ-1 bylo údajně vyrobeno kolem 80000 kusů! Kromě klávesové verze se vyráběl i rackový modul ESQM bez sekvenceru. Popisovat tento nástroj detailně je určitě zbytečné, kromě mnoha popis

Böhm Keybits 7 (1995 - ?) Občas se stane, že mi náhoda přihraje do ruky něco, co jsem neplánoval, nic od toho neočekával a v případě tohoto nástroje ani prakticky neznal. O to větší překvapení pak bývá, když se z toho "něčeho" vyklube zajímavý nástroj. Keyboard (ačkoliv toto označení není přesné, jde o arranger workstation s mnoha "extra") Böhm Keybits jsem kdysi viděl na E-Bay, ale pamatuji si jenom řady LED diodek na dotykových sliderech a vím, že jsem se dost divil výsledné ceně v aukci. Když se objevil na Aukru model Keybits 7 a zvědavost mi nedala abych si nepřihodil. Vzhledem k malému zájmu kupujících jsem aukci vyhrál a pustil se do studia historie, principu a vůbec všeho, co s firmou Böhm i nástrojem samotným souvisí, stejně jako do zkoumání vlastností nástroje. Vzhledem k tomu, že tato značka není u nás prakticky známá a ani ve světě nepatří nástroje Böhm k mainstreamu (důvody vyplynou z dalšího textu), rozhodl jsem se nástroj představit pokud možno detailn

Digitální dozvukové zařízení Tesla AYZ 070 ( TDR 16 MIDI) Vývoj se v Tesle Vráble nezastavil a pro hudebníky bylo vyvinuto kolem roku 1990 toto digitální dozvukové zařízení, v návodu na obsluhu nazvané jako digitální reverberátor. Přístroj je logickým pokračováním přístroje AOS 095, zde na vyšší technické úrovni za použití mikroprocesoru a rychlého 12-ti bitového D/A převodníku. Majitelem přístroje je p. Hradiský, který je současně i autorem uveřejněných fotografií. Za jejich zhotovení a poskytnutí mu patří dík. Není mi bohužel známo kolik těchto zařízení bylo vyrobeno, ale mnoho jich zřejmě nebude, neboť nabízeny k prodeji téměř nejsou a na webu informace nenalezneme. Tento článek tedy nabízí informace o dalším zajímavém výrobku TESLY. Poučné by byly jistě i postřehy konstruktéra těchto zařízení z bývalého výrobního podniku a snad se tedy někdo někdy ozve a poskytně další informace. Co se týče zvukových vlastností přístroje, tak ty jsou podle vyjádření majitele na velmi dobré úrovni,

GEM Genesys Pro S (2005 - 2008) Na konci roku 2002 uvedla italská firma Generalmusic nejvyšší a také nejvýkonnější workstation Genesys. Nástroj byl vlastně evolucí arranger keyboardů řady WK (firmware je velmi podobný) s řadou rozšíření a nových možností. Nástroj to byl ohromný, vážil přes 26 kilo, což je u kláves s pětioktávovou klaviaturou opravdu úctyhodné. Genesys byl na svou dobu skvěle vybavený: Přes 1300 továrních zvuků, 800 uživatelských, 256 továrních a 256 uživatelských performancí, 256 továrních + 64 uživatelských stylů, vokální harmonizér, přehrávač SMF, Mp3, Waw, audio CD, 32-stopý sekvencér s 250 000 změnami a možností záznamu audiostopy na HD, vypalovačka CD, sampler a spousta dalších funkcí. Pro úplnou představu doporučuji přečíst si kompletní recenzi, kterou napsal Daniel Forró pro Muzikus ( zde ). Při popisu svého nástroje se budu zabývat hlavně odlišnostmi od základní verze. Genesys byl vyráběn v celé řadě verzí. Od původní amplifikované verze byl odvozen model Pro b

Kawai K5000S a K5000W (1996 - 1999) Jednoho dne jsem učinil pevné rozhodnutí, že si koupím zase nějaký analogový syntezátor, nebo aspoň něco, co má analogové filtry. Jak pevné rozhodnutí to bylo, je patrné z výsledku, náhodou se objevil k prodeji tento aditivní křižník a bylo to jasné, koupil jsem ho, ačkoliv nic digitálnějšího snad ani nemůže existovat :o). Další moje rozhodnutí padlo v březnu 2013 a to, že potřebuji univerzálnější nástroj pro občasné použití i na pódiu a tak byl K5000S vyměněn za K5000W, o kterém se trochu více zmíním níže. Nástroje řady K5000 byly uvedeny na trh v roce 1996, kdy firma představila model K5000W, workstation s aditivní syntézou, který byl evolucí aditivního syntezátoru K5 uvedeného tušímže roku 1987. O něco později přibyly dvě další verze: K5000S, kde "S" znamená syntezátor a modul K5000R (Rack). Zatímco K5000W měl zabudovaný sekvencer a dvě banky reálných zvuků na bázi samplovaných vzorků navíc, K5000S měl zase sadu real-time ovladačů a arpe