Czechkeys

 Amatérský mono-stereo mixážní pult S radostí a potěšením Vám předkládám nový článek od Zdeňka Hoška. Mnohokrát děkuji za detailní popis a další důkaz šikovnosti českých rukou! Amatérských konstrukcí, které nás mohou inspirovat v další konstrukční tvorbě, není nikdy dost.   Proto dnes opět odbočíme od klávesových nástrojů a podíváme se na trochu jiné zařízení. Jelikož jsou zde na webu již některé konstrukce mixážních pultů, přidám ještě i tento pro porovnání šikovnosti dalších konstruktérů-amatérů. Tento malý a relativně jednoduchý pult není moje konstrukce. Vyroben byl údajně v 80-90.tých letech a má dobré užitné vlastnosti, neboť zapojením kopíruje mix pult německé firmy Dynacord. Jsou v něm též použity kvalitní nízko šumové tranzistory a IO. Získal jsem ho náhodou od mého známého, kdysi aktivního hudebníka a radioamatéra, který ho využíval pro mix zvuku z několika zdrojů. On jako výborný muzikant a varhaník, hrál na varhany nebo syntetizér a k tomu si dále mixoval zvuk z profi midi

  Syntezátor 3-83 Unisono podruhé Přestože se tady popis tohoto nástroje vyskytuje již delší dobu, dozrál čas pro popis nový a to hned ze dvou důvodů: Jednak se mi podařilo jeden exemplář získat a jednak tu mám archiválie, které mi kdysi poskytl pan Jožka Řihák, konstruktér a výrobce nástroje. Tímto mu opožděně mnohokrát děkuji! Podle slov pana Řiháka k výrobě došlo v podstatě náhodou: Když jej uviděl na nějaké zábavě hrát jakýsi funkcionář, byl zvědavý, na co to pan Řihák vlastně hraje. Když mu bylo vysvětleno, že se jedná o syntezátor vlastní konstrukce a výroby, dotyčný nelenil a slíbil, že by se pro výrobu něčeho takového mohly najít prostory a několik spolupracovníků. Myslím si, že se jednalo o čestnou výjimku a dotyčnému můžeme děkovat, že mohlo být vyrobeno několik těchto svým způsobem ojedinělých nástrojů. Výroba totiž byla skutečně zavedena, a pokud si dobře pamatuji slova pana Řiháka, během let 1983 a 1984 bylo vyrobeno něco kolem 50 kusů Unison tříčlenným kolektivem (Má

  Yamaha DD-10 neboli bicí TableHooter (1988) Důvodem, proč jsem tuto věc nezařadil mezi Tablehooters je to, že nemá klávesy a tak podobně jako plastová kytárka Yamaha EZ-AG patří do kategorie Ostatní. Netuším, zda to byla Yamaha, kdo přišel první s koncepcí bicího automatu osazeného pady pro hru v reálném čase, ale zcela určitě v roce 1988 nebyl podobných hraček na trhu nadbytek. Yamaha DD-10 je první v řadě dosud vyráběných „lívanečníků“ Yamaha a to hlavní, čím se od svých následovníků liší, jsou plastové pady, v tomto případě snad jen větší tlačítka, na něž je možná hra pouze rukama. Pozdější modely měly a mají gumové pady s kovovou základnou a piezoměnič jako snímač a je možno na ně hrát paličkami. Další podivuhodností jsou dva čudle vespod sloužící k upevnění dodávaného popruhu, který umožní zavěšení této bizarnosti na krk a hru vestoje (v manuálu je dosti neohrabané vyobrazení postavy vyzbrojené Yamahou DD-10 stojmo). Dalším dodávaným příslušenstvím byly dva pedály na společném

  Casio SK-2100 (1987) – The King of Tablehooters Rok po prvním modelu sampleru Casio ( SK-1 ) se mimo jiné modely objevila i vlajková loď této řady, SK-2100. Hlavním rozdílem od nižších modelů byla klaviatura standardní velikosti o rozsahu čtyř oktáv. SK-2100 je virtuálně totožný s modelem SK-200 (liší se pouze velikostí klaviatury). Přestože se jedná o top model, oproti původnímu typu nejen získal mnoho funkcí, ale některé i ztratil, jak bude popsáno níže. Po SK-2100 jsem toužil tak moc, až jsem si jej roku 2020 pořídil z Německa za nepřiměřený peníz. Podle dnešních měřítek se totiž jedná o tablehooter se všemi omezeními a neduhy. Moc mu to sluší se stejně starou  Yamahou DSR-500 (viz foto níže). Casio SK-2100 je kompletně vyrobeno z plastické hmoty a jeho skříň je lakována v polomatné černé metalíze, jak bylo tou dobou u výrobce zvykem. Klaviatura o rozsahu 4 oktáv (49 kláves C – C) je příjemná a dodnes tichá. Na ovládacím panelu najdeme zleva vypínač napájení, pět tahových pote

  Amatérsky vyrobená samohrajka (s použitím elektroniky z Kawai MS-510) „Teda to ale muselo dát práce…! A přitom taková blbost!“. Ano, přesně tahle hláška z mých oblíbených Pelíšků se mi vybavila, když jsem poprvé spatřil tento přístroj na FB Marketplace. A taky to, že jej musím vyzkoušet a popsat zde. Radost mi nezkalil ani fakt, že se mašinka po cestě poštou trochu rozpadla a že uvnitř je zabudovaná elektronika z malého samohraje Kawai MS-510. Uznejte sami, chtělo by se Vám s tím dělat? Jednoho dne tedy zručný kutil pojal myšlenku, jak z plastové hračky vyrobit použitelný nástroj standardní velikosti a povedlo se: Vršek skříně je velmi pečlivě zhotoven z tlustého ocelového plechu, spodek pak ze dřeva. Dřevěné jsou i klávesy, které včetně spínacího systému pocházejí nejspíš z nějakých starých varhan. Pod ovládacím panelem amatérsky zhotovený plošný spoj se spínači a celé je to spájeno dohromady plochými vodiči (mezi klaviaturou a „mozkem“ je mnohapinový konektor). Do nástroje byl

  Casio SK-1 (1986) Roku 1986 uvedla firma Casio na trh nenápadnou maličkou dětskou hračku s klávesami. Na tom by nebylo vůbec nic divného, vždyť podobné věci vyrábělo ve světě několik firem a určitě nebyl problém si je běžně koupit (pokud jste ovšem bydleli ve správné části světa). Jenže tahle hračka znamenala poměrně velkou revoluci, dovedla totiž zaznamenat a používat jakýkoliv zvuk, neboli samplovat. Pokud nepatříte mezi znalce v oboru, vězte, že v roce 1986 běžnější klávesové nástroje v lepším případě používaly FM syntézu (Yamaha), některé klasickou subtraktivní (Roland), firma Casio pak u své „profesionální“ řady CZ tzv. PD syntézu (viz CZ-1 , CZ-5000 ). Jakousi výjimkou byly samplery Ensoniq Mirage (od 1984), nebo třeba Roland S-50 uvedený na trh také roku 1986. Na ROMplery bylo nutno si ještě počkat. Každopádně, nic z toho si asi běžný smrtelník nepořídil domů. Hračky na doma uměly pár těžko identifikovatelných pazvuků. A teď si výrobce kalkulaček klidně začne prodávat sampler

Studiologic Numa Compact 2X (2018) - Update 1.7.2023 + ukázka Pokud čtete pravidelně tyto stránky, možná jste postřehli, že jsem se v článku o Yamaze NP-V80 zmiňoval o digitálním piánu Studiologic Numa Compact 2. Tento nástroj se objevil v roce 2017 jako nástupce modelu Numa Compact a sliboval poměrně dost muziky za málo peněz. Pro hraní v hospodě a na zkouškách jsem tehdy dal přednost bazarové a otlučené Yamaze (a dobře jsem udělal), ale když se objevil vylepšený model od Studiologicu, zjistil jsem, že bych chtěl pod pracovní deskou stolu mít masterkeyboard s 88 klávesami, aftertouchem a pokud možno použitelnými zvuky pian a ještě něčím navíc. Netrvám na kladívkové mechanice, virtuos ze mě stejně nikdy nebude, takže jsem si ho prostě pořídil. Na první pohled je patrné, že tento Studiologic určitě nepatří do kategorie luxusních nástrojů (možná jste na internetu zachytili jeho přídomek Nord pro chudé). Je celý vyroben z dosti ohebného plastu, jehož povrch imituje koženku, přes ovládací

KORG MicroStation (asi 2010) Hned na úvod bych měl uvést, že nejsem příznivcem malých kláves. Když jsem si před lety pořídil Yamahu PSS-51, bylo to kvůli sekvenceru a malé klávesy plus velmi omezený výběr rytmů a zvuků jsem prostě bral jako nutnou úlitbu potřebě vícestopého záznamu. Psal se rok 1994, možnost pořízení čehokoliv dalšího byla nulová a moje Casio CT-680 vícestopý záznam nezvládalo. K malým klávesám jsem si tehdy vybudoval doslova odpor, který porazil až Korg Microstation. Výrobce klaviaturu tohoto nástroje představoval jako dobře hratelnou a recenzenti na internetu svorně tvrdili, že se na ni snadno zvykne. Mně se na první dotek zdála poněkud molitanová, avšak po několika hodinách hraní mi opravdu přestalo činit potíže na ni hrát. Na nějakou velkou ekvilibristiku to ale není. Korg Microstation je mobilní řešení pro situaci, kdy nemáte moc místa, ale potřebujete kompletní workstation s rozsahem 61 kláves, sekvencerem, možností úpravy zvuku a několika efektovými jednotkami.

Casio CTK-900 (asi 2004) Nástrojů podobného typu, stáří a zaměření na těchto stránkách mnoho nenajdete, vlastně jediným aspoň trochu srovnatelným nástrojem je Yamaha NP-V80. Na první pohled byste (a já taky) totiž CTK-900 odsoudili jako jeden z dlouhé řady nudných laciných domácích keyboardů (byť stál na vrcholu tehdejší nabídky nástrojů s rozsahem pěti oktáv, tedy s výjimkou MZ-2000, což byl v pojetí výrobce profesionální model). Casio CTK-900 samozřejmě v principu je levný domácí samohraj, což v recenzi zohledňuji, nicméně dal jsem si za úkol tady popisovat to, co je něčím zajímavé a slibuji, že ani tento nástroj nebude výjimkou. Z popisů na internetových prodejnách v době, kdy byl tento nástroj ještě na trhu, jsem si pamatoval několik zajímavých možností a funkcí, které mě u takovéhoto přístroje přinejmenším překvapily. Dají se zde totiž tvořit vlastní zvuky a to i z importovaných waw samplů, v nástroji je sekce digitálních Hammondek a také je možno konvertovat midi soubory v doprov

Roland JX-3P (1983) Model JX-3P uvedla firma Roland na trh roku 1983. Na pohled jednoduchý nástroj s obvyklou subtraktivní syntézou. Jako první z Rolandů také přišel o slidery na panelu a nemá žádný displej, takže působí až trochu stroze. Pokud se trochu přišetřilo, dal se k JX-3P přikoupit programer PG-200 s ovladači pro všechny parametry. Svět právě začínal prožívat digitální horečku nad Yamahou DX-7 a je až s podivem, že se JX-3P prodával. Byl jedním z prvních nástrojů na světě vybavených MIDI rozhraním Zvenku je nástroj kupodivu poměrně lehký a malý, neboť páka pitchbenderu se posunula nad klaviaturu. Kromě té na panelu nalezneme tlačítko modulace, chorusu, Mute (ztlumí spodní dvě oktávy pro hraní doprovodu), Hold, Key Transpose, dvě tlačítka pro editaci (Group A a B), Write pro zápis zvuku do paměti, druhé pro zápis do paměti sekvenceru, dvě tlačítka pro pauzu (opět pro sekvencer), Start/Stop a tlačítko Tape Memory pro ukládání obsahu paměti na magnetofonovou kazetu. Dále čtyři tl