Czechkeys

Roland TR77 - Rhythm77 (1972) Když se tak koukám na články, které jsem zveřejnil v poslední době, zjišťuji, že tu začaly dominovat nástroje vyrobené z plastu a rozhodl jsem se konečně popsat něco dřevěného (ačkoliv jde samozřejmě o dřevotřísku). Popsaný nástroj má jedno prvenství, neboť to byl první Roland vůbec. Podle údajů dostupných na internetu firmu založil Ikutaro Kakehashi v dubnu 1972 poté co opustil svoji firmu Ace a právě TR77 byl prvním výrobkem pod novou značkou, ačkoliv se jednalo o upravený model Rhythm Ace FR-8L. Podobné bicí moduly byly tou dobou na trhu žádané jako doplněk k elektronickým varhanám, což se zde odráží na nízké stavbě přístroje a přítomnosti stojánku na noty. Konstrukce nástroje, jak napovídá úvod, je provedená z dřevotřísky, čelní panel je kovový, plastu bylo použito pouze na ovládací prvky. Kromě vzájemně se vybavujících (úžasný výraz!) tlačítek předvoleb rytmů je zde také 7 tahových potenciometrů (mixáž některých zvuků, tempo, časování fade out a cel

  Yamaha DJX (PSR-D1) - 1997 Když se na počátku devadesátých let vyrojilo množství skupin i jednotlivců provozujících a tvořících muziku ve stylech techno, rap, dance a já nevím, jak se to všechno jmenuje, nebylo na trhu nářadí na tvorbu těchto stylů „pod jednou střechou“, tedy alespoň ne ve třídě domácích samohrajek. Této mezery se chytila Yamaha a v roce 1997 uvedla na trh opravdu zvláštní samohrajku s názvem DJX. Na tu dobu divoký design dával tušit, že je určena hlavně mladým nadšencům pro elektronickou muziku a jak vyplyne dalšího textu, její výbava skutečně zahrnovala vše potřebné pro tento hudební směr. Yamaha DJX je celá plastová, má klasickou samohrajkovou pětioktávovou klaviaturu s dynamikou úhozu, kolečko pro ohýbání tónu, ribbon controller, šest knobů pro ovládání v reálném čase, množství gumových tlačítek, nepodsvětlený multifunkční displej a v rozích dva poměrně kvalitní reproduktory s bass-reflexem. Zezadu je možno připojit napájecí zdroj (nástroj lze napájet i baterie

  Roland GO:PIANO (2017 -  ) Na povrch spartánsky jednoduchý, minimálních rozměrů a hmotnosti, avšak veliký svojí podstatou, chtělo by se napsat k tomuto nástroji. Design skříně trochu připomíná tvary Soltonu K-160 , ale mašinka je ještě menší, než Alesis QS6/ 6.1 . Pokud jej uchopíte do rukou, zjistíte, že to nemohlo být snad už ani lehčí. V pětioktávovém provedení,   mezi nástroji s vlastním ozvučením, budete těžko hledat subtilnější konstrukci. Piano Roland GO:PIANO bylo pořízeno ze zvědavosti, jak jsem uvedl v článku o Yamaze NP-V80 , hledal jsem co nejlehčí a nejsnadněji použitelný nástroj pro hraní jen tak v partě s pár kytarami a dalšími akustickými nástroji. Specifikace nástroje naznačuje jeho silné i slabé stránky: 128 hlasů polyfonie bohatě dostačuje pro hru se stisknutým pedálem sustain. 61 kláves zase omezuje použitelný rozsah hry. 40 vestavěných zvuků omezuje použitelnost pro hraní v plesové kapele (a nebo to stačí?). Žádná možnost dělení klaviatury či vrstvení zvuků (pr

 Amatérský mono-stereo mixážní pult S radostí a potěšením Vám předkládám nový článek od Zdeňka Hoška. Mnohokrát děkuji za detailní popis a další důkaz šikovnosti českých rukou! Amatérských konstrukcí, které nás mohou inspirovat v další konstrukční tvorbě, není nikdy dost.   Proto dnes opět odbočíme od klávesových nástrojů a podíváme se na trochu jiné zařízení. Jelikož jsou zde na webu již některé konstrukce mixážních pultů, přidám ještě i tento pro porovnání šikovnosti dalších konstruktérů-amatérů. Tento malý a relativně jednoduchý pult není moje konstrukce. Vyroben byl údajně v 80-90.tých letech a má dobré užitné vlastnosti, neboť zapojením kopíruje mix pult německé firmy Dynacord. Jsou v něm též použity kvalitní nízko šumové tranzistory a IO. Získal jsem ho náhodou od mého známého, kdysi aktivního hudebníka a radioamatéra, který ho využíval pro mix zvuku z několika zdrojů. On jako výborný muzikant a varhaník, hrál na varhany nebo syntetizér a k tomu si dále mixoval zvuk z profi midi

  Syntezátor 3-83 Unisono podruhé Přestože se tady popis tohoto nástroje vyskytuje již delší dobu, dozrál čas pro popis nový a to hned ze dvou důvodů: Jednak se mi podařilo jeden exemplář získat a jednak tu mám archiválie, které mi kdysi poskytl pan Jožka Řihák, konstruktér a výrobce nástroje. Tímto mu opožděně mnohokrát děkuji! Podle slov pana Řiháka k výrobě došlo v podstatě náhodou: Když jej uviděl na nějaké zábavě hrát jakýsi funkcionář, byl zvědavý, na co to pan Řihák vlastně hraje. Když mu bylo vysvětleno, že se jedná o syntezátor vlastní konstrukce a výroby, dotyčný nelenil a slíbil, že by se pro výrobu něčeho takového mohly najít prostory a několik spolupracovníků. Myslím si, že se jednalo o čestnou výjimku a dotyčnému můžeme děkovat, že mohlo být vyrobeno několik těchto svým způsobem ojedinělých nástrojů. Výroba totiž byla skutečně zavedena, a pokud si dobře pamatuji slova pana Řiháka, během let 1983 a 1984 bylo vyrobeno něco kolem 50 kusů Unison tříčlenným kolektivem (Má

  Yamaha DD-10 neboli bicí TableHooter (1988) Důvodem, proč jsem tuto věc nezařadil mezi Tablehooters je to, že nemá klávesy a tak podobně jako plastová kytárka Yamaha EZ-AG patří do kategorie Ostatní. Netuším, zda to byla Yamaha, kdo přišel první s koncepcí bicího automatu osazeného pady pro hru v reálném čase, ale zcela určitě v roce 1988 nebyl podobných hraček na trhu nadbytek. Yamaha DD-10 je první v řadě dosud vyráběných „lívanečníků“ Yamaha a to hlavní, čím se od svých následovníků liší, jsou plastové pady, v tomto případě snad jen větší tlačítka, na něž je možná hra pouze rukama. Pozdější modely měly a mají gumové pady s kovovou základnou a piezoměnič jako snímač a je možno na ně hrát paličkami. Další podivuhodností jsou dva čudle vespod sloužící k upevnění dodávaného popruhu, který umožní zavěšení této bizarnosti na krk a hru vestoje (v manuálu je dosti neohrabané vyobrazení postavy vyzbrojené Yamahou DD-10 stojmo). Dalším dodávaným příslušenstvím byly dva pedály na společném

  Casio SK-2100 (1987) – The King of Tablehooters Rok po prvním modelu sampleru Casio ( SK-1 ) se mimo jiné modely objevila i vlajková loď této řady, SK-2100. Hlavním rozdílem od nižších modelů byla klaviatura standardní velikosti o rozsahu čtyř oktáv. SK-2100 je virtuálně totožný s modelem SK-200 (liší se pouze velikostí klaviatury). Přestože se jedná o top model, oproti původnímu typu nejen získal mnoho funkcí, ale některé i ztratil, jak bude popsáno níže. Po SK-2100 jsem toužil tak moc, až jsem si jej roku 2020 pořídil z Německa za nepřiměřený peníz. Podle dnešních měřítek se totiž jedná o tablehooter se všemi omezeními a neduhy. Moc mu to sluší se stejně starou  Yamahou DSR-500 (viz foto níže). Casio SK-2100 je kompletně vyrobeno z plastické hmoty a jeho skříň je lakována v polomatné černé metalíze, jak bylo tou dobou u výrobce zvykem. Klaviatura o rozsahu 4 oktáv (49 kláves C – C) je příjemná a dodnes tichá. Na ovládacím panelu najdeme zleva vypínač napájení, pět tahových pote

  Amatérsky vyrobená samohrajka (s použitím elektroniky z Kawai MS-510) „Teda to ale muselo dát práce…! A přitom taková blbost!“. Ano, přesně tahle hláška z mých oblíbených Pelíšků se mi vybavila, když jsem poprvé spatřil tento přístroj na FB Marketplace. A taky to, že jej musím vyzkoušet a popsat zde. Radost mi nezkalil ani fakt, že se mašinka po cestě poštou trochu rozpadla a že uvnitř je zabudovaná elektronika z malého samohraje Kawai MS-510. Uznejte sami, chtělo by se Vám s tím dělat? Jednoho dne tedy zručný kutil pojal myšlenku, jak z plastové hračky vyrobit použitelný nástroj standardní velikosti a povedlo se: Vršek skříně je velmi pečlivě zhotoven z tlustého ocelového plechu, spodek pak ze dřeva. Dřevěné jsou i klávesy, které včetně spínacího systému pocházejí nejspíš z nějakých starých varhan. Pod ovládacím panelem amatérsky zhotovený plošný spoj se spínači a celé je to spájeno dohromady plochými vodiči (mezi klaviaturou a „mozkem“ je mnohapinový konektor). Do nástroje byl

  Casio SK-1 (1986) Roku 1986 uvedla firma Casio na trh nenápadnou maličkou dětskou hračku s klávesami. Na tom by nebylo vůbec nic divného, vždyť podobné věci vyrábělo ve světě několik firem a určitě nebyl problém si je běžně koupit (pokud jste ovšem bydleli ve správné části světa). Jenže tahle hračka znamenala poměrně velkou revoluci, dovedla totiž zaznamenat a používat jakýkoliv zvuk, neboli samplovat. Pokud nepatříte mezi znalce v oboru, vězte, že v roce 1986 běžnější klávesové nástroje v lepším případě používaly FM syntézu (Yamaha), některé klasickou subtraktivní (Roland), firma Casio pak u své „profesionální“ řady CZ tzv. PD syntézu (viz CZ-1 , CZ-5000 ). Jakousi výjimkou byly samplery Ensoniq Mirage (od 1984), nebo třeba Roland S-50 uvedený na trh také roku 1986. Na ROMplery bylo nutno si ještě počkat. Každopádně, nic z toho si asi běžný smrtelník nepořídil domů. Hračky na doma uměly pár těžko identifikovatelných pazvuků. A teď si výrobce kalkulaček klidně začne prodávat sampler

Studiologic Numa Compact 2X (2018) - Update 1.7.2023 + ukázka Pokud čtete pravidelně tyto stránky, možná jste postřehli, že jsem se v článku o Yamaze NP-V80 zmiňoval o digitálním piánu Studiologic Numa Compact 2. Tento nástroj se objevil v roce 2017 jako nástupce modelu Numa Compact a sliboval poměrně dost muziky za málo peněz. Pro hraní v hospodě a na zkouškách jsem tehdy dal přednost bazarové a otlučené Yamaze (a dobře jsem udělal), ale když se objevil vylepšený model od Studiologicu, zjistil jsem, že bych chtěl pod pracovní deskou stolu mít masterkeyboard s 88 klávesami, aftertouchem a pokud možno použitelnými zvuky pian a ještě něčím navíc. Netrvám na kladívkové mechanice, virtuos ze mě stejně nikdy nebude, takže jsem si ho prostě pořídil. Na první pohled je patrné, že tento Studiologic určitě nepatří do kategorie luxusních nástrojů (možná jste na internetu zachytili jeho přídomek Nord pro chudé). Je celý vyroben z dosti ohebného plastu, jehož povrch imituje koženku, přes ovládací