Korg Trinity (1995)

Korg Trinity přišel na svět v roce 1995, tedy době, kdy konkurence již dávno stihla zareagovat na úspěch jeho prapředka M1, který se teprve rok předtím přestal vyrábět, ačkoliv výrobce mezitím uvedl na trh a vyráběl jeho následovníky O1W (a jeho derivát X3). Z tehdejší nabídky jen namátkou uveďme Kurzweil K2000, Ensoniq TS-10/12, GEM S2/S3Turbo, Rolandy řady XP (zde reprezentované modelem XP-30), nebo třeba Yamahy W5/W7 (tuto řadu zde reprezentuje jejich blízký příbuzný Yamaha QS 300) i trochu stranou stojící Kawai K-5000W. Všechny tyto nástroje byly workstations schopné tvorby kompletních kompozic, obsahovaly totiž kromě syntezátoru také efektové jednotky, sekvencery a velká část z nich byla i rozšiřitelná různými expanzemi. Trinity tehdy přišel s neobvyklým uživatelským rozhraním v podobě obřího dotykového displeje. V dnešní době to není nic neobvyklého, ale vzpomeňte si, čím jste v té době telefonovali, nebo jak vypadala palubní deska tehdejších aut. Mimo tuto jistě pozoruhodnou novinku Trinity nabídl širokou škálu rozšiřujících modulů pro sampling, fyzikální modeling (MOSS board) a dalšími, jimiž bylo možno doplnit na tu dobu velmi slušnou 24 MB banku vzorků. Korg Trinity se kromě základní verze, kterou zde popisuji, nabízel i s klaviaturami o rozsahu 76 a 88 kláves, ve verzích Trinity Plus (obsahující rozšiřující modul se zvuky ze syntezátoru Prophecy), Trinity V3, který obsahoval již zmíněný modul MOSS s vlastnostmi nástroje Z1 a také existovala racková verze TR-Rack. Po Trinity následoval veleúspěšný model Triton, který je leckde užíván dodnes (zde tuto řadu reprezentuje jeho „odlehčený“ model TR-61.

Leč k nástroji samotnému: Kromě onoho nepřehlédnutelného displeje, který uspokojí i dnes po 28 letech, upoutá pozornost celkově robustní konstrukce skříně, jejíž vrchní část je zhotovena z krásného eloxovaného stříbrného hliníku, spodek je ocelový a bočnice i rámeček kolem displeje jsou plastové. Trinity něco váží, jak bychom od takové konstrukce očekávali. Klaviatura nástroje je polovyvážená a po letech již trochu hlučná, nicméně díky kovovým kontaktům bude asi nesmrtelná. Pochopitelně reaguje jak na rychlost, tak i na tlak po stisknutí klávesy. Nalevo od klaviatury najdeme pro Korg typický knipl výklopný do všech čtyř stran, dvě programovatelná tlačítka a také velmi inovativní touch-pad, jemuž lze rovněž přiřadit řadu funkcí. Na čelním panelu pak zleva najdete tahový potenciometr hlasitosti, shluk tlačítek pro volbu režimů a bank a listování v menu, tahový potenciometr a dvě tlačítka pro zadávání hodnot. Uprostřed je černobílý (nebo spíš modrobílý) dotykově citlivý displej o rozlišení 320 x 240 pixelů a napravo od něj kolečko enkodéru, numerická klávesnice a šest tlačítek pro ovládání sekvencery. V tomto směru nástroj víceméně zůstává věrný trendu určité minimalizace ovládacích prvků. Zepředu vlevo je umístěna 2,5‘ disketová jednotka a konektor pro připojení sluchátek. Vzadu jsou kromě konektoru pro napájecí kabel a hlavního spínače konektory čtyř výstupů (dva hlavní L/MONO a R a dva pomocné), dále tři vstupy pro pedály (jeden kontinuální, jeden switch a jeden pro sustain pedál) a nakonec malý regulátor kontrastu displeje. Zbylý prostor zabírají zakryté otvory pro další (volitelné) příslušenství. Vše je níže zobrazeno na fotografiích. Hardware nástroje již trochu poznamenala doba používání, displeji už chvíli trvá, než se rozzáří v celé svoji kráse, některá tlačítka je nutno trochu déle podržet, ale musím uznat, že i přes svůj věk nástroj stále funguje, jak má. Výjimkou byla mrtvá disketová jednotka, kterou jsem nahradil jinou, funkční.

Jak bylo zmíněno v úvodu, základ zvukové banky tvoří 24 megabytů vzorků od klasických vln, akustických nástrojů a bicích až po zvukové efekty. Principem se tedy jedná o obvyklý ROMpler, kdy je možno použít několik vzorků najednou, přepínat mezi nimi například dynamikou úderu, dále je upravovat obvyklými obálkami LFO a digitálním multifunkčním filtrem, který konečně přidal i rezonanci. Výsledek lze prohnat přes vložené a dva systémové efekty, kterých je zde samozřejmě nespočet. Jednotlivé zvuky jsou ve výsledku i na dnešní poměry velice slušné, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o pracovní stanici pro univerzální použití. Pokud se vám nechce zdlouhavě programovat vlastní zvuky, je na internetu ke stažení celá řada bank, z nichž je možno získat kvalitní a i dnes použitelné zvuky prakticky ze všech oblastí. Korg, jak známo, vyniká v nejrůznějších texturách (asi od doby, kdy v oboru kraloval Wavestation – musím ho někdy sehnat a vyzkoušet), nástroji sluší nejrůznější smyčce, vokály, varhany, elektrická i akustická piana (byť dnešnímu standardu již vzdálená), kytary basy i bicí, prostě cokoliv není problém. Zvuky celkově znějí brilantně a přeci si ještě zachovávají určitou zemitost raných digitálních technologií a to je dobře. Je pravdou, že se postupem času zjistilo, že spoustě muzikantů (včetně mě) spíše než takto komplexní systém vyhovuje jednoduché rozhraní klasických syntezátorů a řada výrobců dnes nabízí široký výběr nejrůznějších VA syntezátorů, na kterých docílíte výsledků rychleji a lépe.

Kromě jednotlivých zvuků v režimu PROGRAM nabízí Trinity samozřejmě i režim Multi, tedy kombinaci až osmi jednotlivých zvuků, jejich nastavení a efektů, kdy lze zvuky vrstvit, nebo rozmisťovat na libovolné oblasti klaviatury. Na displeji se v takovém případě objeví virtuální potenciometry pro ovládání jejich vlastností (hlasitost, panorama). Zde se může projevit jediný výraznější limit tohoto nástroje a tím je polyfonie pouhých 32 hlasů.

Trinity samozřejmě má i sekvencer o šestnácti stopách a kapacitě 80 tisíc not. Bohužel, jak je u mě obvyklé, sekvencer nepoužívám, takže jej nemohu jakkoliv ohodnotit. V roce 1995 bych byl za jeho přítomnost vděčný, ale já byl tehdy rád za možnost multistopého záznamu na Yamaze PSS-51 a o Korgu Trinity jsem si mohl nechat zdát…

Trinity jsem si vybral, když mě omrzela M1 (bylo v ní málo matriálu k tvorbě). Chtěl jsem něco staršího než Triton, ale zároveň to nemělo být moderní a učesané. Tyto podmínky Trinity splnil. Za svůj zvukový projev se nemusí do dnes stydět a v podstatě bych jej klidně stále mohl používat pro živé hraní. Trinity prošel lehkým servisem a očistou, měl už leccos za sebou. Kromě nefunkční disketové jednotky bylo nutno domluvit konektorům, za léta věčného připojování a odpojování odpadly z deske a bylo nutné jejich připájení. Další práci bude ještě nutné dodělat, patrně bude nutná výměna některých spínačů. Snad se na to někdy dostanu, tahle mašina si to zaslouží.