Czechkeys

  Quasimidi The Raven (1996 - ?) Německá firma Quasimidi se při výrobě svých klávesových nástrojů, grooveboxů a modulů vždy silně orientovala na nářadí pro tvorbu taneční hudby. Roku 1996 uvedla na trh model Raven, který byl stvořen přesně pro ten druh muziky, kterému jsme tehdy říkali zatloukání hřebíku. Nástroj kombinuje zvukovou banku (syntezátorem bych to nenazval) se sekvencerem, ve kterém si lze z jednotlivých „motivů“ poskládat patterny, a z těch zase celou skladbu a také nabízí arpeggiátor, který ovšem výrobce nazývá Motivator. Jako zdroj zvuku výrobce použil kombinaci wavetable a FM syntézy. Na první pohled Raven upoutá designem připomínajícím zlatá osmdesátá léta, modrou barvou, a tím, že má o kolečko víc, tedy myšleno je kolečko modulační. Nástroj jsem koupil proto, že jsem od tohoto výrobce nikdy nic nevlastnil, a tak jsem byl zvědavý, co to vlastně dovede. Dorazil mi zabalený v bublinkách a chtěl řadu kosmetických oprav, zejména dřevěné bočnice (žádná dřevotříska!) si škar

  Yamaha Tyros 3 (2007 – 2010?) Arranger workstations od Yamahy jsou tak nějak vnímány jako etalon pro tento druh klávesových nástrojů. Velká část videorecenzí se zabývá porovnáváním jiných produktů právě s Yamahou. Po sérii PSR-9000 přišla na trh Yamaha Tyros 1 a dá se říci, že tomuto sektoru nastavila pomyslnou laťku: 128 hlasů polyfonie, barevný displej, možnost úpravy zvuku (byť jednoduché), možnost vytváření doprovodných patternů, plnohodnotný šestnáctistopý sekvencer, klaviaturu s aftertouch a mnohé další. V druhé sérii se výrobce pustil do odvážné modifikace vnějšího vzhledu (ostře řezané linie Tyrosu 2 prý měly připomínat krystal), aby se s třetí generací vrátil opět ke konzervativnímu tvaru velmi podobnému původnímu Tyrosu 1. K pořízení Tyrosu 3 mě dovedly potíže s  GEMem Genesys (ovšem nikoliv jeho zvukový projev, kde má proti Tyrosu stále navrch, tedy alespoň jsa použit jako flašinet v zabíjačkovém triu). Když jsem si jej pořizoval, výrobce právě měnil čtvrtou generaci

 Casio WK-7600 - Plastová sága pokračuje... Před časem jsem začal řešit otázku, jaký nástroj by měl používat stárnoucí a líný klávesista pro hraní v akustické sestavě několika muzikantů jen tak v hospodě, venku mezi přáteli a také na zkouškách, kde není potřeba dělat veliký rámus. V prvním kole vyhrála Yamaha NP-V80 Piaggero , ale jsem kluk zvídavý a stejně jsem chtěl vyzkoušet co nejvíce možností. Postupně jsem tak koupil a popsal i Roland GO:PIANO , Studiologic NumaCompact 2X a nyní přichází na řadu další plastový zázrak z Japonska, Casio WK-7600. Očekával jsem, že výrobce zužitkuje osvědčená pozitiva z ZPI syntézy použité u zde popsaného CTK-900 a dále rozvinuté u větších modelů (bylo jich spousta, tak za všechny třeba WK-3700, 3800, 8000). Také jsem chtěl odstranit neduhy Yamahy NP-V80, tedy nevýkonné ozvučení, chybějící DSP procesor ale hlavně nepochopitelnou vlastnost, kdy zvuky jako smyčce a podobné při stisknutém sustain pedálu dozní ve velice krátké době po uvolnění kláves

  Roland XP-30 (1999) – Vánoční speciál pro inzerenty na Midi.cz Každý, kdo delší čas pravidelně sleduje inzertní portál Midi.cz, tak jako já, mi musí dát za pravdu, že na tomto místě není větší legendy, než Roland XP-30. Je tomu tak zásluhou kolegy muzikanta, který se skrývá pod profily Country Brno, Countrymetalman, Zdeno a mnoha dalšími, a který je v okruhu příznivců elektronické hudby a nástrojů kolem toho familiárně zvaný Riči. Jistě si budete mnozí pamatovat legendární hlášky o piánech, banju, 24Bitových(?) převodnících a vůbec všech superlativech na adresu tohoto nástroje. Až taková přízeň mne nemohla nechat chladným a tak jsem se po milé XP-30 sháněl, až jsem počátkem roku 2021 sehnal exemplář v krásném stavu, navíc vybavený dalšími dvěma expanzemi a nesehnatelnou SM kartou. Abych byl upřímný, XP-30 jsem moc chtěl už asi před dvaceti lety; nástroj toho sliboval opravdu hodně v kompaktním balení: Tehdy velmi solidní polyfonii 64 hlasů, polovyváženou klaviaturu s aftertouchem,

  Efekt Velorex Overdrive a další podobné Je mi nesmírným potěšením Vám zde předložit další zajímavý článek od pana Hoška. Kromě toho, že je tradičně skvěle zpracovaný, vyplňuje alespoň zčásti jedno bílé místo na mapě našich výrobců potřeb pro muzikanty, výrobního družstva Velorex. Pro mě coby někdejšího majitele tří vozítek stejné značky je tento článek zajímavý dvounásob! Panu Hoškovi tisíceré díky a Vám příjemné čtení! Tyto výrobky družstva Velorex bezpochyby patří do historie výroby hudebních nástrojů a doplňkových zařízení v našich zemích. O těchto efektech se toho bohužel moc neví a tak si je trochu připomeňme. Věděl jsem o jednom takovém efektu a tak jsem si ho vypůjčil od mého známého, amatérského hudebníka, kytaristy a varhaníka.   Jedná se o efektové zařízení   nazvané prostě OVERDRIVE a bylo vyrobené v 80-tých letech ve výrobním družstvu Velorex Hradec Králové. Ano, v tom podniku, ve kterém se vyráběly světoznámé Velorexy. Toto družstvo vzniklo již v 50-tých létech a počátk

  Roland JU-06A + klaviatura K-25M Posledních asi deset let se výrobci  syntezátorů snaží navázat na tradici svých (nebo cizích) dnes již historických produktů. Kromě použití klasických názvů (viz Roland Juno D, G , Di, Gi a tak dále) jde často o snahu se těmto originálům přiblížit i funkcemi a zvukem. Přístup k věci se různí a tak zatímco Dave Smith navazuje na řadu Prophet (dříve Sequential Circuits), Uli Behringer již stvořil celou řadu replik klasických syntezátorů v nejrůznějších formátech, japonská trojice zvolila malinko jiný způsob. Korg, který je již léta zamilovaný do malého formátu a malých kláves vyrábí zmenšeninu slavné MS-20 (a také ARPu Odyssey) založenou na původní analogové technologii, Yamaha zavzpomínala řadou Reface (brzy popíši Reface CS), které se v historii spíše inspirují a jdou vlastní digitální cestou. Někde na půli cesty je Roland se svojí dnes již značně širokou řadou produktů Boutique. Malé moduly mají vizuálně co nejvíce připomínat originály, jejich funkce

  Yamaha QS300 (1995) Na QS300 jsem si krátce zahrál asi před deseti nebo dvanácti lety, kdy mi ji přivezl ukázat kamarád. Koupil ji za neuvěřitelně nízkou sumu a i když podle toho vypadala, to, co z ní nakonec lezlo, nebylo až zase tak špatné. Myslel jsem si, že je to aranžér bez větších možností úpravy zvuku, takže jsem se po prostudování manuálu dost divil, že to vlastně umí docela dost věcí. Po opravě Korgu X3 jsem jednak zatoužil po Korgu Trinity (i na jeho popis dojde řada) a také po něčem starším od Yamahy. Je to už hezká řádka let, co jsem prodal EX-7 a z mých oblíbených let devadesátých jsem od Yamahy neměl nic. Co čert nechtěl, objevila se na Aukru tato QS300 a aukci jsem vyhrál. I přes tehdejší lockdown jsem si pro ni dojel do Jablonce nad Nisou a těšil se na známé i méně známé zvuky. Nejdřív jsem však musel opravit klaviaturu (je to onen typ s kontakty v pruzích na jednom kusu), pročistit tlačítka, rozchodit disketovou jednotku a slepit pár prasklin na bočnicích. Gumu s k

  Najvrtsonův elektrofonický basový inštrument Nesčetněkrát jsem zde složil poklonu všem, kteří se pokusili vytvořit něco svého, ať už se jednalo o syntezátor, varhany, nebo cokoliv jiného. Tak trochu potají jsem snil o tom, že se jednou pustím do stavby nějaké vlastní konstrukce a dlouho jsem to odkládal s tím, že nemám to či ono a že je dost času. Ale, bohužel, čas utíká rychleji, než jsem si myslel, a tak bylo nutné i přes omezení plynoucí z chudě vybavené dílny (vlastně z její faktické neexistence) s „něčím“ začít i za cenu hodin ruční práce. Jako první měl být stvořen nástroj na principu kalimby pro hraní basových tónů. Umínil jsem si, že jazyky vyvážím samolepícími závažíčky na hliníková kola a tím odfiltruji nežádoucí parazitní frekvence. Velmi se mi líbila myšlenka, že jazyky budou dřevěné a tak jsem se pustil do experimentování s latičkami z borového dřeva. Zdály se kvalitní a materiál homogenní, ale byl to omyl. Hlasy měly natolik rozdílnou frekvenci, že jsem musel udělat z

  Korg X3 (1993) Popsaný a vyfotografovaný nástroj není a nebyl můj, což je výjimka z pravidla, že zde popisuji mašiny, se kterými jsem získal zkušenosti v provozu ať už na pódiu, nebo ve svém kutlochu. Jednoho časně jarního dne mi zavolal kamarád, jestli bych si nevěděl rady s jeho Korgem X3, který už dlouho nepoužívá. Že mu z něj zmizely zvuky. Když ke mně nástroj dorazil, bylo jasné, že na něm bude práce trochu víc, takže jsem jej mimo nahrání zvukových bank také rozebral, pročistil, doplnil chybějící   síťový spínač atd. Popis se bude týkat jednak železa, tedy hardware nástroje, ale také si dovolím malé srovnání s několika nástroji podobného stáří. Napřed ale aspoň trochu historie a zběžný popis jinak dobře známého nástroje. Korg X3 se na trhu objevil roku 1993 jako levnější alternativa k workstation 01W (nebo O1W?). Postrádal jeho grafický displej a pár drobností, ale stále nabízel tehdy slušnou polyfonii 32 hlasů (při použití jediného oscilátoru na hlas), 16stopý sekvencer, 6

Roland TR77 - Rhythm77 (1972) Když se tak koukám na články, které jsem zveřejnil v poslední době, zjišťuji, že tu začaly dominovat nástroje vyrobené z plastu a rozhodl jsem se konečně popsat něco dřevěného (ačkoliv jde samozřejmě o dřevotřísku). Popsaný nástroj má jedno prvenství, neboť to byl první Roland vůbec. Podle údajů dostupných na internetu firmu založil Ikutaro Kakehashi v dubnu 1972 poté co opustil svoji firmu Ace a právě TR77 byl prvním výrobkem pod novou značkou, ačkoliv se jednalo o upravený model Rhythm Ace FR-8L. Podobné bicí moduly byly tou dobou na trhu žádané jako doplněk k elektronickým varhanám, což se zde odráží na nízké stavbě přístroje a přítomnosti stojánku na noty. Konstrukce nástroje, jak napovídá úvod, je provedená z dřevotřísky, čelní panel je kovový, plastu bylo použito pouze na ovládací prvky. Kromě vzájemně se vybavujících (úžasný výraz!) tlačítek předvoleb rytmů je zde také 7 tahových potenciometrů (mixáž některých zvuků, tempo, časování fade out a cel